Pod rouškou spravedlivého rozhořčení nad výroky některých českých intelektuálů provádí Brezina (jsem si jist, že podvědomě) systematický útok na svobodu projevu jiného názoru, než svého vlastního. Nemá potřebu toto již doložit jinými argumenty, protože správný názor je každému normálnímu člověku zřejmý. 'Zamýšlet se nad iracionálním činem šílence, který to s letadlem plným lidí napálí do mrakodrapu?' ptá se kultivovaně a objektivně Brezina, a nemusí již odpovědět, protože 'cynický hnus Ludvíka Vaculíka, který se omlouváním atentátu vyloučil ze slušné společnosti, komentář nepotřebuje.'

Naprosto typickou větou odhalující Brezinův zřetelný sklon k cenzuře je věta: 'Ptejme se [zda je hanba nefackuje] novinářů, kteří hyenismus [Vaculíka, apod.] bez jakéhokoli komentáře pustili do éteru, kde zůstala jejich morální odpovědnost.' Morální odpovědností samozřejmě myslí Brezina cenzuru, protože se v tisku objevilo mnohem více příspěvků napadajících pochybující intelektuály, než textů vyzývajících k zamyšlení.

Jediné vysvětlení, které Brezina poskytne je přirovnání výroků intelektuálů větě 'Osvětim je pro Židy výzvou k sebereflexi.' Naprostá nedostatečnost této metafory, tj. skutečná moc židovstva v Evropě před druhou světovou válkou a Spojených států na blízkém východě snad nepotřebuje dalšího vysvětlení. Je smutné, že holocaust se svou morální nenapadnutelností stává častým argumentem propagátorů totalitních myšlenek, kteří se mnohdy vyjadřují spíše jazykem Polnice než rasového smíru.

Zajímavé je také Brezinovo automatické spojení svých protivníků s veřejnosti nesympatickými antiglobalizačními protesty. Říká-li: 'Islamistům se zkrátka povedlo to, o co se loni v září neúspěšně snažili ekologistické bojůvky obléhající pražské Kongresové centrum.' vykresluje tak vlastně nejhorší možné obrazy v očích svých čtenářů. Bezmyšlenkovitým spojením islámu a antiglobalizačního protestu tak odhaluje i své pravé názory. Termín 'ekologistické bojůvky' se již pak dávno stal ve slovníku pravicových komentátorů symbolem toho nejrozvratnějšího a nejopovrženíhodnějšího, s čím se může mladý kapitalista setkat. Jedná se zároveň o symbol naivity a myšlenkové neserióznosti, a tímto zkratovým spojením Brezina automaticky zdiskreditoval své oponenty, aniž by musel použít proti jejich názoru jediného argumentu.

Emotivní jazyk je vlastní celému článku: 'Čím víc budeme v tragédii hledat nějaký smysl, či snad dokonce výzvu k reformě, tím víc je povzbudíme k dalšímu vraždění.' Srovnává zde tedy uvažování, pochybnosti, reflexi s příčinou vraždění. Zároveň se snaží ukázat na 'společenskou nebezpečnost' intelektuálů, čímž není v dějinách první a asi ani poslední.

Nevím jak s Ivanem Brezinou polemizovat. Nevyjádřil žádný koherentní názor, pouze jasně popsal, kdo do slušné společnosti patří, a kdo ne. Jeho názor je však typický a jeho neumělé použití rétorických triků ilustruje pochybnost síly argumentů jeho obratnějších vzorů Klause a Jakla. Pro nás intelektuály je to jistě výzvou k zamyšlení se nad sebou samými i nad rolí našich slov ve veřejné debatě. Rozhodně se však nesmíme nechat zastrašit a zahnat do kouta jednoznačných výroků, které přísluší politikům, ale ne komentátorům snažícím se o upřímný rozbor.

Brezinův text končí citátem názoru jednoho diskutéra na internetu: 'Ekoteroristé a islamoteroristé mají stejný cíl - zničit naši civilizaci.' Není již třeba nic dodat, slušní lidé vědí, jak se má přemýšlet a kdo stojí na správné straně, hyeny ať si ohlodávají kosti.