Shrnujeme blok o kontroverzi, která vznikla, když se o víkendu vyskytly zprávy, že si britská vláda po americkém vzoru přeje zasahovat do redakčního rozhodování sdělovacích prostředků ohledně "války proti terorismu" (vláda pak ustoupila). Vysílal se v pondělí po 13. hodině v pravidelném publicistickém pořadu Svět ve třináct hodin v domácím rozhlasu BBC.

Obyčejně to trvá déle než týden, ale už se objevují známky napětí mezi britskou vládou a sdělovacími prostředky ohledně zpravodajství a dalších pořadů týkajících se nynější války. Alastair Campbell, "ředitel komunikací" v úřadu vlády britského premiéra, pozval ředitele sdělovacích prostředků na jednání do Downing Street. Zdá se, že jeho znepokojení jde dál než jen k obavě, že by Osama bin Laden mohl využívat svých videoprojevů k odesílání zakódovaných zpráv svým stoupencům. Tato možnost už vedla v dobrovolné dohodě amerických médií ohledně těchto pásků. Avšak agenda Alastaira Campbella je daleko širší. Začíná to, možná nepříliš překvapivě, otázkou cestovních plánů britského premiéra, jejichž zveřejnění už vyvolalo kontroverzi. Zde jsou témata, o nichž se Campbell zmiňuje v dopise z Downing Street BBC a dalším médiím:

• To, kde se premiér a jiní ministři zrovna vyskytují
• Média, vysílající zprávy nejen pro veřejnost, ale i teroristům, kteří možná plánují další útoky.
• Odvysílání záběrů z nemocnice v Kábulu z pátku.
• Jak zajistit autenticitu odvysílaného materiálu, která může být pochybná.
• Pohyby vojsk.
• Úsilí vyvážit mimořádné plánování vlády s ujištěním veřejnosti, že se dosud neděje nic mimořádného.
• Vyváženost ve vztahu k muslimským hlasům vzhledem k přístupu do sdělovacích prostředků.

Moderátor: O všech těchto tématech si Campbell přeje hovořit s šéfy sdělovacích prostředků. Vládou jednostranně vyhlášená "válka proti terorismu" je přirozeně nejvýznamnější zprávou dnešních dnů. Guardian dnes ráno věnoval tomuto tématu celých prvních devět stran svého vydání, Daily Telegraph deset, Independent a Times jedenáct. Toto obrovské množství slov zahrnuje mnoho komentářů a spekulací. A totéž platí, a je to ještě výraznější, ve světě čtyřiadvacetihodinového rozhlasového a televizního vysílání.

V této válce se prostě nevyskytuje dostatečné množství zaznamenatelných událostí, aby to naplnilo veškerý čas, který je k dispozici. Ani nemá tato válka definovatelný závěr, jako třeba vytlačení iráckých vojsk z Kuvajtu, anebo stažení srbských vojsk z Kosova, závěr, jehož stav lze analyzovat každým dnem. Nikdo netuší, zda jsme se přiblížili nebo naopak vzdálili cíli likvidace terorismu.

Jediným konkrétním, krátkodobým důsledkem by bylo zajetí nebo usmrcení Osamy bin Ladena, ale to se zatím nestalo. Takže se vysílají komentáře a spekulace, a to zjevně velmi irituje britského ministra zahraničních věcí. V pondělí ráno v pořadu "Today" vyjádřil svou frustraci nad tím, že sdělovací prostředky požadují instantní výsledky:

Jack Straw: Podstata vaší otázky ukazuje, jak pozoruhodné jsou požadavky, jaké jsou v současnosti vznášeny sdělovacími prostředky, fungujícími nepřetržitě 24 hodin denně. Tyto sdělovací prostředky očekávají okamžité výsledky, jako by tohle byl nějaký hollywoodský film, po pouhých sedmi dnech vojenské akce. Vy po mně chcete kompletní výsledek. Tohle je velmi vážná otázka. Máme teď zpravodajství, které se vysílá nepřetržitě 24 hodin denně, v jednom ohledu je to velmi dobrá věc, ale v důsledku toho jsou na nás vznášeny neustále, skutečně neustále požadvky, abychom pořád aktualizovali informace o situaci, jako by se média snažila určit parametry vojenské akce.

Moderátor: A toto napětí bude sílit, čím déle potrvají údery proti Afghánistánu bez konkrétních důsledků. Na metody i motivy Talibánu pohlíží vnější svět stále s absolutním zmatkem a neporozuměním. V pondělí například kolovaly nepotrvrzené zprávy, je byl viděn ministr zahraničních věcí Talibánu v Abu Dhabi nebo v Islamabádu nebo na obou místech, podle toho, odkud tyto zprávy pocházejí, že buď se rozhodl z Afghánistánu emigrovat, anebo se pokoušel vyjednat dohodu o ukončení bombardování. Všechny tyto zprávy popřel velvyslanec Talibánu v Pákistánu.

Obdobně, představa, že by bin Laden mohl využívat svých videoprojevů k šíření instrukcí svým stoupencům teroristům zní zcela fantasticky. Mohlo by to však být pravda? Zeptal jsem se Ahmeda Rashida, novináře, který působí v Lahore a je autorem knihy The Taliban.

Ahmed Rashid: No, myslím si, že je to vysoce nepravděpodobné. Prostě proto, že tyto videoprojevy jsou velmi emocionální, jsou to apely s množstvím náboženských invokací, pokoušejí se zmobilizovat lidi, aby Osamu bin Ladena podpořili. V těchto videozáznamech je velmi málo podrobností, které by bylo možno interpretovat jako pokusy něco dalšího komunikovat.

Moderátor: Tak si nemyslíte, že by v těch videozáznamech mohla být kódová slova? Mluvilo se o to, že Osama tam říká: "Přísahám při Bohu", což prý je něco, co Osama normálně neříká. Že prý tam jsou signály, kterým úplně nerozumíme, i když nejsou zcela konkrétní.

Ahmed Rashid: No, říkám vám - kdo ví. Kdo ví. Avšak moje celá zkušenost ve stycích s touto organizací po mnoho let je, že zaprvé doosud nikdy neměli tito lidé přistup k mezinárodním sdělovacím prostředkům. Teprve nyní, poprvé, vyšli na veřejnost. Používat veřejných sdělovacích prostředků k šíření tajných signálů, tak, jak to například dělali Britové vůči francouzským partyzánům za druhé světové války, to vyžaduje složitý systém kódů a dalších systémů, který by býval musel být předem dohodnut se všemi vašimi buňkami po světě. Nemyslím, že k takovéto organizační přípravě došlo. Protože přece nebylo záruky, že se tato videa Osamy bin Ladena vůbec dostanou do mezinárodních sdělovacích prostředků.

Moderátor: Takže, pokud máte pravdu, Osama bin Laden se snaží získat podporu od stoupenců tímto všeobecným způsobem. Dalo by se argumentovat, že jeho stoupenci na Západě to poslouchají, a proto by bylo lépe mu nedávat ve vysílání příliš velký prostor?

Ahmed Rashid: Myslím, že jde hlavně o argument týkající se muslimů a nikoliv lidí na Západě. Lidé na Západě, myslím, se asi na bin Ladenova videa dívají dost s hrůzou. Ty videoprojevy mají větší rezonanci v muslimském světě než v západním světě. Ale některé země, jako například Pákistán, tato videa vůbec nevysílaly, anebo je velmi výrazně omezily, aby nedošlo k politickým bouřím. Mně se nezdá, že by tyto videoprojevy měly na Západě příliš velkou rezonanci.

Moderátor: Úřad britského premiéra v Downing Street v pondělí dopoledne se usilovně snažil co nejvíce umenšit význam schůzky vedení Downing Street s šéfy sdělovacích prostředků. Mluvčí Downing Street konstatovala, že to "nebude velká mediální záležitost". To poněkud kontrastuje s velmi dramatickými titulky, které vyšly v novinách o víkendu, kdy byli někteří novináři informováni, že mezi médii a britskou vládou vzniká ostrý konflikt. Je to tedy vážné nebo ne? Alan Rusbridger, šéfredaktor deníku Guardian, zastává názor, že určitá omezení, uvalená na sdělovací prostředky, jsou oprávněná. Avšak, řekl mi, vláda musí citlivě najít řádnou rovnováhu.

Alan Rusbridger: Myslím, že je oprávněné nezveřejňovat, kde se premiér zrovna nachází, když je ohrožena jeho bezpečnost. Jsem ale přesvědčen, že to nemá absolutně nic společného s tím, že by úřad premiéra měl radit BBC nebo komukoliv jinému, kolik prostoru by měly sdělovací prostředky poskytovat muslimským hlasům a jaké hlasy to mají být.

Moderátor: Samozřejmě, problém je v tom, že existuje obrovské množství času a prostoru, které je nutno naplnit. Slyšeli jsme dnes ráno, že si na to stěžoval Jack Straw, a neexistuje mnoho faktů, která by bylo možno použít. To je asi podstata celého problému, že?

Alan Rusbridger: Většina lidí zastává názor, že chce vědět víc a nikoliv míň. Vůbec se nedá říci, že bychom byli zahlceni informacemi o islámském světě a o kořenech islámského fundamentalismu. Měli bychom podporovat co nejotevřenější výměnu informací v této věci a ne se snažit ji omezovat.

Moderátor: Alistair Campbell vyjadřuje znepokojení ohledně "materiálu, který přišel zvenčí". Jde mu o materiál, který nedodali sami reportéři BBC a jiných britských sdělovacích prostředků. Tento problém vždycky vzniká v době konfliktů, že?

Alan Rusbridger: Ano, ale zase: to přece nemá nic společného s vládou, ta do toho nemá vůbec co mluvit. Většina médií se vyrovnává s tímto problémem velmi odpovědně. Vláda by je měla nechat na pokoji, aby mohly dál dělat svou práci. Tohle je poslední věc na světě, do které by vláda měla kdy zasahovat.

Moderátor: Proč si tedy myslíte, že vláda do práce sdělovacích prostředků zasahuje?

Alan Rusbridger: Protože si uvědomují, že je to propagandistická válka a tahle britská vláda reaguje velmi citlivě na propagandu, často ji používá, a začínají si uvědomovat, že v této propagandistické válce začínají prohrávat.

Moderátor: A v jejich situaci - samozřejmě, propagandistická válka je důležitá všude, to uznáváme, část té války o propagandu se odehrává v arabském tisku a víme, že Tony Blair na to myslí velmi intenzivně. Avšak měla by se zdejší britská vláda tolik znepokojovat, zda je jejich propaganda účinná i v Británii, vždyť ji lidé v Británii stále široce podporují, ne?

Alan Rusbridger: Je možné, že si pletou domácí veřejnost s mezinárodní veřejností. V určitém smyslu se dívají do dalekohledu a jsou překvapeni, že na druhé straně dalekohledu se lidé na celou tuto věc dívají úplně jinak, v arabském a muslimském světě. A na to nebyla britská vláda skoro vůbec připravena. Ale bude-li se se britská vláda snažit ovlivňovat domácí publikum, v tom spočívá velké nebezpečí. Vláda se už tak, běžně, snaží omezovat proud informací. Jsem přesvědčen, že o této válce proti Afghánistánu bude k dispozici rekordně nejmenší množství informací za celé minulé půlstoletí. A vláda by se neměla snažit dál omezovat už to minimum informací, které máme k dispozici.