Ať už jde o libanonského ministra, saúdského novináře, jordánského bankovního úředníka anebo obyvatele Egypta, reakce je pokaždé úplně stejná: Hlas Osamy bina Ladena, který se opakovaně vysílá do milionů domovů, vyjadřuje požadavky a pociťované křivdy - a hněv - muslimů na Blízkém východě, kteří jsou svědky toho, jak se jejich prozápadní prezidenti a králové a princové vykrucují z vážnější kritiky angloamerického bombardování Afghánistánu.

Západní státy se při sledování posledního bin Ladenova videozáznamu soustřeďovaly (pokud vůbec poslouchaly) na jeho výroky o masakrech ve Spojených státech. Jestliže vyjádřil svůj souhlas s těmito masakry, i když popřel, že by byl za ně osobně odpovědný, neznamená to snad, že byl skutečně osnovatelem hromadného vraždění z 11. září?

Arabové poslouchali jinýma ušima. Slyšeli hlas, který obvinil Západ z užívání dvojího metru a "arogance" vůči Blízkému východu, hlas, který se přímo zabýval základní otázkou života mnoha Arabů: palestinsko-izraelským konfliktem a pokračující izraelskou okupací.

Nyní, jak to v úterý konstatoval jeden dlouhodobý obyvatel Káhiry, jsou Arabové přesvědčeni, že Amerika "se snaží usmrtit toho jediného člověka, který říká pravdu".

Arabští civilisté, kteří normálně neradi vyjadřují názory, které se neshodují s názory jejich vlády, nyní hovoří o svém hněvu otevřeněji. "Říkají, že je jejich cílem bin Laden," řekl Samar al-Nadži v Jordánsku. "Útočí na nevinné lidi v Afghánistánu, kteří nemají s terorismem nic společného. Útočí na muslimy a přitom ignorují činy Izraele, teroristického státu, který bourá palestinské domovy a zabíjí ženy a děti. Pan al-Nadži je jen bankovním úředníkem a ve věku 29 let se nedá považovat za zkušeného politika.

Na Ain Shams University v Káhiře se konaly modlitby za zemřelé v Afghánistánu a v městě Zagazig v deltě Nilu vyjádřili studenti samé jádro problému ve všech prozápadních arabských zemích. "Naši vládcové, proč mlčíte?" skandovali. "Máte rozkazy z Ameriky?" To je samozřejmě nesmysl. Vládci států, jimž říkáme "umírněné" arabské země, nepotřebují rozkazy na to, aby diskrétně podporovali Západ. A bin Laden, konec konců, požaduje jejich vlastní svržení.

Jen ve svobodnějších arabských zemích mohli ministři promluvit otevřeněji. Libanonský ministr informací Ghazi Aridi považuje videozáznam bina Ladena za "výraz inteligence". Šíří se, konstatoval, "mezinárodní podněcování proti jediné osobě. Jestliže bude usmrcen, stane se symbolem, a jestliže přežije, bude ještě silnějším symbolem."

V Perském zálivu jsou pocity velmi křehké. "Podívejte se, já znám staré paní, které se každý večer dlouho do noci modlí za bin Ladena," řekl mi saúdský novinář. "To, že vystoupil v televizi, je pro něho velmi dobré PR, zejména proto, že hovořil o Palestině. Na veřejnosti ho lidé nechválí, v mešitách se o tom nemluvím. Ale v soukromí o něm mluví."

Jeden saúdský šéfredaktor, Džamal Kashoggi, zdůrazňoval, že podle jeho názoru je mnoho lidí v Saúdské Arábii vůči bin Ladenovi velmi kritických. Jsou přesvědčeni, že dělá islámu špatnou pověst - a očekávají v Afghánistánu méně pesimistické výsledky. "V Kandaháru žijí stoupenci monarchie, nejen stoupenci Talibánu," uvedl. "Afghánci, kteří byli zklamáni protiruskými mudžahídy a začali podporovat Talibán, jsou nyní zklamáni z Talibánu a možná přijmou návrat krále." Ale tento názor, který se zřejmě shoduje s názorem královské rodiny v Saúdské Arábii, je asi názorem menšinovým.

V zemích, které jsou postihovány "terorismem", které je co do utrpení a počtů mrtvých lidí, už dlouho daleko větší než byly zločiny proti lidskosti v New Yorku a ve Washingtonu, vyvolává samotný jazyk prezidenta Bushe silný hněv.

"Mám už opravdu plné zuby toho, jak mi pořád vykládají o terorismu, terorismu, terorismu," křičel na mě jeden ředitel čelného libanonského stavebního podniku. "Když vy máte nepřátele, tak jsou to 'teroristé' nebo 'šílenci' nebo 'zločinci'. Když my máme nepřátele, chce se od nás, abychom s nimi uzavřeli kompromis. Vy máte bin Ladena. My máme Šárona - a ten je váš kamarád a Bush si s ním potřásá rukou."

Mnoho Libanonců je přesvědčeno, že by měl být izraelský premiér Ariel Šaron postaven před soud jako válečný zločinec za svou roli při masakrech v palestinských táborech Sabra a Chatila v roce 1982, kdy usmrtili během tří dnů příslušníci křesťanských bojůvek - spojenců Izraele až 1800 osob - skoro polovinu lidí, kolik jich zahynulo v Americe dne 11. září - zatímco se na to z oblasti kolem tábora dívala v nečinnosti izraelská armáda.