Politický marketing je hodně nenavoněná zdechlina

Nemrtvá politika

6. 4. 2017 / Bohumil Kartous

Nedávné zážitky z osobních setkání mě utvrzují v tom, že katarze zdaleka nepřichází. Ačkoliv jsme svědky tragické smrti politiky v přímém přenosu, setrvačnost společenských institucí a procesů je silnější.

Měl jsem schůzku s dvěma lidmi, jeden z justice, jeden z politiky a veřejného života. Oba vysoce exponovaní, vzdělaní, experti ve svých oblastech, tedy právo a politika. Když přišla řeč na politické programy, byli naprosto nekompromisní: nemá smysl se jimi zabývat, je to jen součást politického marketingu. Vědí, o čem mluví, neboť se oba na přípravě politických programů podíleli. 

Mají pravdu. Obcházím politiky napříč politickým spektrem a zkušenost je tristní. Politické vize a programy jsou připravovány nejen zcela bez vědomí řadových členů, ale často bez jakékoliv participace vrcholně postavených politiků a dokonce bez participace politiků dané strany vůbec. 

Představa, že politický program vzniká cestou od voliče, přes stranickou základnu a destiluje v nějaký koncentrát ze skutečné politické materie je naprosto mylný. Rozhodující je narativ postavený na odhadu toho, co je dostatečně atraktivní pro cílového voliče, naprosto bez ohledu na jeho konkrétní a skutečné zájmy. Obsah je sekundární, důležitý je obal. Čili balená voda.

Přímé důsledky evidentně stále nevedou k pochopení toho, co je třeba udělat, abychom zastavili vnitřní rozklad politiky. Politika není tak úplně mrtvá, ona je nemrtvá. Politika je natolik institucionalizovaná, že korpus trvá a pohybuje se jakýmsi směrem i tehdy, pokud odumřela původní tkáň. V případě politiky jsou to parazitní struktury, které obsadily těla tradičních stran, případně vznikly přímo jako projekty na klíč. Rozdíl není patrný. Tyto parazitní struktury nevyživují celý organismus, pouze to předstírají. Ve skutečnosti jde o jen o centra, v nichž se koncentruje veškeré řízení jinak prázdné struktury. 

K naplňování "politiky" pak dochází vesměs jen navenek. Programové teze takové politiky se neopírají o skutečný zájem voličů dané strany, ale stojí na předpokládané reakci na určitý podnět, bez ohledu na konečné důsledky. Věnuju se dlouhodobě vzdělávací politice a teze, které předpokládají naplnění nějakého cíle, jsou často naprosto scestné. Nepracují s potřebným horizontem, nejdou vstříc zájmu voličů, nýbrž konkrétní lobby, případně reagují na nějaký mediální hype. 

Motivy, narativy a teze nenavazují ne reálný, žitý svět voličů, obhajobu jejichž zájmů strany předstírají. Jsou výsledkem designu, brandingu a rebrandingu, stejně jako v případě komerčních značek. Určí se pozice v univerzu, najdou se komunikační cesty ke klientům a na ty je pak třeba působit světlem a zvukem o správné vlnové délce.

Volič západních liberálních demokracií už prokoukl obal a zjistil, že v té vodě něco divného plave. Reakce je vcelku paradoxní. Ti vzdělanější se tak nějak snaží zachraňovat nemrtvé tělo politiky a volit to, co považují za nejmenší zlo. Z hlediska dlouhodobého to není řešení, jen prodlužování agónie a oddalování problému. Ti méně vzdělaní se rozhodli pomstít se lhářům a podvodníkům tím, že nemrtvé tělo dorazí nějakým utrejchem. Vzdělaní liberálové z toho mají mrtvici, neboť vidí okamžité konsekvence a riziko totálního konce liberální demokracie.

Ani tohle samozřejmě není cesta, je to jen eskalace problému. Řešením, jediným řešením, je návrat k autenticitě politiky, což nutně neznamená utopickou představu o tom, že se podaří odříznout parazitní struktury, ale že se podaří bilanci dostatečně narovnat a donutit politickou scénu, aby se vrátila k voličům ve smyslu skutečné, participativní demokracie. Moc ve společnosti se vždy koncentruje, nicméně současný stav věcí je pouhou hrou na demokracii, nikoliv demokracií samou. Je úkolem vzdělaných a liberálně orientovaných lidí si to uvědomit, přestat krmit nemrtvé reprezentanty "menšího zla" a nutit mnohem větší vlastní aktivitou politickou scénu ke skutečné politice. Současný stav je neudržitelný.

Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Vytisknout