Proč tolik lidí propadlo prokremelské propagandě?

6. 4. 2017 / Daniel Veselý

Vojenský konflikt v Sýrii je patrně nejzářnějším příkladem, jak velkou mocí disponuje prokremelská propaganda. Nicméně obsese západních sdělovacích prostředků zvěrstvy syrské a ruské armády a vlažné informování o zločinech ozbrojené opozice, jíž dominují kaídistické elementy, k tomu valnou měrou přispívají. Lidé začínají být unaveni poněkud zjednodušujícím pohledem na válečnou řež v Levantě, který prezentují zahraniční a česká masmédia. (Avšak lidskoprávní organizace, jako je například Human Rights Watch, systematicky informují o válečných zločinech, které páchají obě strany konfliktu.)

Mnozí z nás jednoduše nevěří záplavě zpráv o brutalitě Asadových vojsk, přestože existuje nespočet důkazů, s nimiž přicházejí OSN, Amnesty International, Human Rights Watch, Save the Children a etablované sdělovací prostředky včetně progresivních médií, jako je Democracy Now!. Tyto důkazy ale bývají mnohdy zpochybňovány, bagatelizovány či rovnou popírány a pro spoustu mediálních recipientů mají větší váhu oficiální prohlášení ruských a syrských politických představitelů. Proč tomu tak vlastně je?

Údajný chemický útok syrského letectva na vesnici Chán Šajchún, při němž zahynulo více než 80 civilistů, byl bryskně odsouzen západními politickými špičkami a takéž viník byl záhy na světě. Západní mediální mainstream neváhal a zdůraznil tvrzení západních politiků, kteří ze zločinu viní syrského prezidenta Bašára Asada. Jenže vyšetřování tragédie teprve probíhá. Zdravotní agentura OSN a Lékaři bez hranic přicházejí s důkazy o tom, že v Chán Šajchún skutečně zabíjel nervový plyn. Ruské ministerstvo obrany přišlo s "vysvětlením", že toxický plyn unikl z muničního skladu „rebelů“, který bombardovala syrská vládní letadla. Odborníci na chemické zbraně poukazují na to, že to je nemožné, protože chemické zbraně by se po bombardování okamžitě rozložily a byly by neúčinné.

Soudný pozorovatel samozřejmě nedbá prohlášení politiků, nýbrž vychází z poznatků nezávislých institucí. Ke smrtícímu leteckému útoku, který dokonce nepopírají ani Rusové, ovšem došlo v provincii Idlib, jež se nachází pod kontrolou islámských fundamentalistů, a veškerá reportérská činnost (je-li nějaká) zde podléhá cenzuře. Ostatně k témuž docházelo v obléhaném východním Aleppu, jak líčil blízkovýchodní korespondent listu The Independent Patrick Cockburn.

Indický historik a žurnalista Vijay Prashad, který patří k několika málo nezávislým novinářům, již nešetří ani jednu stranu konfliktu v Sýrii, volá po nezávislém a důkladném vyšetření tragického incidentu v Chán Šajchún. Prashad mapuje mediální pokrytí tragédie od samého začátku a netají se skepsí vůči informačním zdrojům, z nichž vycházejí západní sdělovací prostředky. BBC dne 4. dubna zveřejnila zprávu s názvem Syria Conflict: ´Chemical Attack´ in Idlib kills 58  vycházejíc z následujících zdrojů: Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR), zpravodajská agentura Khotwa, Local Coordination Committee, Edlib Media Center a zpravodajská agentura AFP. Prashad píše, že všechny tyto informační zdroje do značné míry závisejí na informacích, jimž jim poskytují aktivisté sympatizující s ozbrojenou opozicí, kteří zároveň odsuzují režim Bašára Asada.

Podle Prashada je činnost organizace vyšetřující okolnosti tragického incidentu – Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) - opředena kontroverzí a zatížena profesionálními chybami. Ačkoli novinář polemizuje s tvrzením Kremlu o tom, že v Chán Šajchún byl bombardován muniční sklad, tvrdí, že Damašek by byl naprosto „slepý a arogantní“, kdyby v době, kdy má na bojišti i na mezinárodním poli převahu, použil chemické zbraně. Na druhou stranu Prashad nevylučuje možnost, že v Idlibu ke smrtícímu chemickému útoku syrského letectva mohlo dojít, a poukazuje na ničivé dopady syrského bombardování během války.

Třebaže nemusíme s Prashadem souhlasit, je třeba si uvědomit jednu klíčovou věc: Západní sdělovací prostředky při mediálním pokrytí válečné řeže v Levantě téměř výhradně vycházejí z protiasadovských zdrojů, které jsou do různé míry napojeny na syrskou ozbrojenou opozici, jíž dominují káidisté. Spoléhat se výhradně na informace zprostředkované jednou z válčících stran je krátkozraké, neboť se tak otevírá prostor pro pochybnosti a spekulace.

Zatímco západní média věnují zevrubnou pozornost válečným zločinům Asada a jeho spojenců a v menší míře informují o děsivých dopadech Američany vedeného bombardování Mosulu, spousta lidí se s naivní důvěrou obrací k prokremelským médiím. Hledání pravdy je však komplikovaný proces; jde o umný tanec mezi vejci a je jen na nás, zda podlehneme tlakům informační války, jež děsivé boje v Levantě doprovázejí.

Vytisknout