7. 4. 2017
Není na světě nic nebezpečnějšího než americký prezident, který se dívá na televizi, míní Simon Jenkins. Donald Trump následoval včera Ronalda Reagana z roku 1982 a George Bushe v roce 2001 - i on se proměnil z izolacionisty v intervencionistu na Blízkém východě.
Trump hovořil o své reakci na "pomalou a brutání smrt", na dusící se těla a krásná nemluvňata. Třikrát se zmínil o Bohu. Byl nucen jednat, protože Asadův "útok na děti mě silně ovlivnil".
Kdokoliv sleduje válku v Sýrii, kde se denodenně dějí zvěrstva, musí uznat, že Asadova vojenská mašinérie si zasloužila více než pouze verbální výčitku za to, že neustále používá chemických zbraní. Avšak vzhledem k tomu, že Rusko Asada nezkrotí a bude vetovat jakoukoliv reakci v OSN, svět musí někdy přiznat, že nemá možnost konstruktivně jednat.
Emoce, jakkoliv ospravedlnitelné, zůstávají strašlivým rádcem v zahraniční politice a o Blízkém východě to platí nejvíc. Trump v Sýrii děsivě opakuje Reaganovu reakci z roku 1982 na masakrování v táborech Sabra a Šatila v sousedním Libanonu, která zatáhla americkou armádu do nevyhratelné občanské války, z níž pak museli utéci.
Trump tvrdil, že Amerika má "životně důležitý státně bezpečnostní zájem" na boji proti chemickým zbraním a proti terorismu. První tvrzení je nesmysl a druhé je marné a pokrytecké. Americké bombardování civilních cílů a vraždění prostřednictvím bezpilotních letadel je terorismem.
Mnoho zemí dalo najevo, jak jsou ctnostné, tím, že odsoudilo chemické útoky, avšak roztříštěnost Západu, fosforové bomby a bomby s odloženou explozí mají velké množství obětí - zabíjejí a zohavují lidi. Drony vraždí nevinné i vinné osoby. Vyšle nyní Trump do Sýrie pozemní vojska jako do Iráku? Nebo tohle je opravdu jen gesto?
Jediným způsobem, jak skončí válka v Sýrii, je, že opozice proti Asadovi bude muset přiznat porážku a Islámský stát bude vyhnán z míst, která ovládá. Ruský pragmatismus, který podporuje Asada, ať je jakkoliv hrubý a nekompetentní, má na své straně alespoň realpolitiku. Minulé angloamerické pokusy povzbuzovat opozici byly fraškovité. Západ nemá žádný zájem na syrské občanské válce, kterou jeho intervence jen prodloužily.
Svět má univerzální humanitární povinnost pomoci obětem války. Jich jsou asi 3 miliony uprchlíků, po celém regionu i v Evropě. Prioritou by mělo být ukončení, ne prodlužování jejich utrpení. Shazování dalších bomb na Sýrii jim nijak nepomůže.
Podrobnosti v angličtině ZDE
Vytisknout10.4. 2017 / Daniel Veselý
Okolnosti Trumpova omezeného vojenského úderu na leteckou základnu syrské armády v reakci na chemický útok v provincii Idlib přinášejí nejednu poučnou lekci. Je naprosto odzbrojující pozorovat, jak nadšené či přinejmenším souhlasné reakce vyvol...