Pokud Trump nařídí útok na Asada, má v kapse "velkou" dohodu s Putinem

7. 4. 2017 / Karel Dolejší

Za prvé, vyšetřování událostí v Chán Šajchúnu není dokončeno. Ať je kdokoliv subjektivně sebevíce přesvědčen, že chemický útok na severozápadě Sýrie spáchal Asadův režim, k legitimizaci jakéhokoliv odvetného útoku je třeba mít na stole přinejmenším formálně uzavřené vyšetřování. Potrvá však minimálně týdny, ale spíše měsíce, než bude kauza alespoň v základních obrysech prošetřena. Pokud by mělo dojít k odvetě v řádu dnů - a to je Trumpův styl - velmi mnoho lidí se postaví na stranu syrského režimu. A nebude možno se jim tak úplně divit.

Za druhé, OSN americkou odvetnou akci v žádném případě nelegitimizuje. Spojené státy by musely jednat jednostranně, mimo rámec OSN, což by znamenalo masivní legitimizační deficit. Jednostranná akce na základě nedokončeného vyšetřování, to je z hlediska veřejné diplomacie velice špatně prodejné zboží. A Rex Tillerson opravdu nepatří k nejvýkonnějším ministrům zahraničí. S o třetinu sníženým rozpočtem by měl opravdu hodně práce přesvědčit svět o oprávněnosti vojenské akce v Sýrii...

Za třetí, bez předběžné dohody s Moskvou by nyní jakékoliv akce proti Asadovi nevyhnutelně vedly ke ztrátám na životech mezi Rusy, kteří obsluhují syrský systém protivzdušné obrany. A to je v zásadě nemyslitelné. Vyhnout se takovým ztrátám však lze jediným způsobem: Předem Moskvu informovat, kam budou údery směřovat. Ale to by fakticky znamenalo také varovat předem Asada, který by získal šanci minimalizovat dopad útoků. Jinak řečeno, šlo by nakonec do značné míry o údery stínované, naoko. Možná by při nich utrpělo civilní obyvatelstvo, mezi které režim bezohledně rozmístil klíčovou vojenskou infrastrukturu, nicméně vojenské kapacity Asadova režimu by mohly být z velké části včas evakuovány a ochráněny před nejhorším v závislosti na sledování kroků ruské strany.

Za čtvrté, Američané už mají v Sýrii co ztratit. Na území drženém kurdskou YPG se nacházejí americké pozemní jednotky - některé v oblasti západně od Eufratu (na vnější hranici Afrinského kantonu kurdského protostátu), další v oblasti severně od "hlavního města" IS Rakky. Tyto jednotky se mohou stát terčem odvetných úderů Asadových jednotek a jeho spojenců, zejména Íránců a proíránských milic. Myslitelné jsou raketové údery nebo pokusy o překvapivé nájezdy.

Za páté, americký ministr obrany James Mattis byl opatrný k možnosti útoku na Asada již v roce 2013. Varoval, že bez širší syrské strategie takový krok nedává smysl. Obama syrskou strategii neměl, protože kvůli jaderné dohodě s Íránem v zásadě Sýrii přenechal Teheránu. Trump ji nemá tím spíše, pokud nechal americké letectvo podporovat režimní útok na Palmýru a spolu s Rusy a asadisty začal chránit kurdskou YPG proti arabské a turkmenské opozici. S Asadem až do této chvíle počítal jako se spojencem ve válce proti IS. Nedovedu si představit, že by nyní Mattis mlčel a pochybnosti si nechal pro sebe. Situace dnes je mnohem složitější než v roce 2013, v mnoha ohledech. V sázce jsou životy jeho vojáků.

Za šesté, Moskva by nedovolila ponížení svého klienta, aniž by za to byla kompenzována na jiném místě. A Trump usiluje o dohodu s Putinem, nikoliv o konfrontaci. Mezi zahraničněpolitickými komentátory dlouho převládá přesvědčení, že Putin tak agresívně zasáhl v Sýrii, protože chce vyměnit podporu Asada (kterého by opět nechal na krku výlučně Teheránu) za volnou ruku na Ukrajině. Pokud se tedy ze zpráv dozvíte, že na syrské cíle dopadly americké střely s plochou dráhou letu, sledujte ihned pečlivě, co se děje v Donbasu.

Vytisknout