Bodláky Václava Duška

Lapání much – nejen v parlamentu

30. 3. 2017 / Václav Dušek

Povídala pověřená osoba, že v parlamentu lapají mouchy, když vychytávají trpělivě nedostatky v zákonných normách. Ještě, že neloví lelky; u nás jich však mnoho nemáme, i proto odjíždějí pověření fešáci a našprnděný fešandy do Afriky, kde mají prý lelků nepočítaně. Na nějakou korunu se nehledí, společnost unese výlety pionýrů za odchytem i poznáním. Idylická doba nám dýchá do zad; tyranie ducha vzala údajně za své a zemřela, opravdu, máme jistotu? Tajné informace zamlženy úředníky, ale beztak se nic neudrží pod pokličkou, vyšprká se holá pravda, vypilovaná lež, prchavá naděje – Čechy krásné, Čechy mé, líbezný můj domove. Zdá se, že zvolených mluvků máme nadbytek. V mumraji se snadno ztrácí přehled o funkčnosti senátních a parlamentních nedouků, kteří si dělají soukromé jeviště před kamerami televizí, aby vyprali špinavé prádlo před nedotčeným občanstvem – a hle, zvolenci jsou špatní herci, a herci zase nedokonalí političtí poradci. Avšak zvesela po cestě do pozlacené Sjednocené Evropy, se zpěvem a úsměvem, srovnat krok, družně mašírovat, zapomenout na minulost!

U nás doma překvapujeme odhodlaností, být originální vzdor rodícímu se EU. 

Šafránu pomálu. Kontrolou zjištěno, že v prodejním balení dokonce nula šafránu, zato neznámé listí a barvivo dostatečně zastoupeno. Chceme být klamáni. Nic než národ, víc než národ, kde je národ?! Ke katafalku položíme barvínek, budeme originální. Pražská cukrárna bude hýbat dějinami silněji, než konala vychytralá kavárna, více než ukřičená vinárna i vykřičená pivní nálevna. Národní sebevědomí upadá, politické polevy zhořkly. Býti vlastencem –  dosti nebezpečné. Nacionalismus je stvůra! Nu, rádi zapomínáme. Škoda, že televize nabita skvělými dokumenty nepřinesla dokumentaristickou obžalobu albánského vměšování do kosovského problému, škoda, že lidé nemohli slyšet slova z úst pouličních spratků – výkřiky na vrstevníky, že katolíky zabijí a dívku podřežou jako matku Terezu… a do toho v krajině žalu a smrti mlčela vyslaná vojska, politici přiblble čučeli… kam vůbec zmizeli, nepolitičtí kašpaři placení za lži a mlčení, za přehlížení skutků přelíbezných muslimských svatoušků, kteří tě oddělají, křesťanský pse, bez mrknutí oka! Obyvatele znesvěcené země pomáhali albánským běžencům a odplata na sebe nedala dlouho čekat – čekala hladová smrt, odpudivé vyhnání, do očí bijící okradení, znásilňování; počátky truchlohry připomínají zarytého tureckého vůdce. Kdo nejde s Turkem, bude označkován fašistickou nálepkou – a náš bosporský Pravdomluvec se osype, pokud si kdokoli dovolí otřít o otázky zavražděných arménských obětí… Pravdy jako šafránu – a nemusí to být ani jeho čistá esence.

Valí se nám hordy zběsilců maličkatým světem, v bohapusté naději, že vyhodí kotvu v příjemném bohatém přístavu. Omyl vyloučen. Pomoci potřebným, ano. Prověřit příchozí, nutnost! Nemít klapky na očích, předpoklad budoucích klidných dnů… Pozdě bycha honit, pokud nerozhodnost jde ruku v ruce s neutuchající pohodlností a nahrává do karet nehodných islamistickým proudům, které jsou řízeny lépe než vojska OSN; spinkající bumbrlíček odkojený za nemalé peníze přihlížel zvěrstvům – Mezinárodní trestní soud v Haagu s páskou přes oči trestal pouze vybrané a označené kusy; nesrovnalosti v rozhodování vyprchají bezobsažnými léty právních zmetků. Historie dává za pravdu skeptikům tvrdícím, že zbrojení a vraždy nepolevují, ideologická anonymita a všednost poltických panáků hraničí s trestností - zástupci práva se počastují nevybíravě – pak se slezou u meze prostoty a bez vzájemného odpuštění se vlní v přátelském samožraní. Kdo to má vydržet? Život, drsný proud, nestíháme přepřáhnout. V poznání bývá síla – určitě.  Pohnutý a nadužívaný citát – kdo zapomene na minulost, musí si ji zopakovat. Opakování, matka moudrosti. Cirk Welt zahajuje další představení pro širokou veřejnost. Foto Kunst z válečných dob uloženo v albech. Důkazy nechybí, chybí nezpochybnitelné trestní právo a pochopitelně důraznější odpovědi všem tatrmanům, kteří zneužívají ochoty a dobra lidskosti.

Mouchy se nelapají pouze v našem přemnoženém mudroparlamentu, nadsazeném darmosenátu, ale lapači se rozmohli – mávají zastřiženými perutěmi v EU, co komise, toť přínos pochybným evangeliím, hlásaným přeplacenými chytrošťoury; honosné soudní dvory zpustlé, spoutané právo pošlapáno. Frašky k nekonečnému údivu! Lháři se bahní v dostatku, vrazi spekulují, kam se vrtnout, kde rozšťourat mírovou pohodu, právníci se procvičují v kličkování mezi paragrafy; většina pohodlných se probere v okamžiku, kdy každá rada a pomoc jeví se zbytečnou.

Lapání much, novodobý světový koníček.  

 

 

 

 

Vytisknout