28. 3. 2017
Only in #Sweden: resignation syndrome-when #refugee kids become apathetic bc lose hope when asylum claims rejected: https://t.co/meJOQtm4rG
— Lydia Gall (@LydsG) March 28, 2017
Georgiho, ruského uprchlíka, který přišel do Švédska s rodiči, když mu bylo pět let, charakterizuje jeho lékař jako "nejpošvédštěnějšího" z celé rodiny. Byl také jedním z nejpopulárnějších chlapců ve třídě. K jeho třináctým narozením ho kamarádi charakterizovali: energický, zábavný, pořád v dobré náladě, dobrá lidská bytost, nesmírně laskavý, vynikající ve fotbale, chytrý.
Georgiho otec Soslan založil v Severní Ossetii pacifistickou náboženskou sektu. V roce 2007 požadovaly bezpečnostní jednotky, aby sektu zrušil, nebo ho zabijí. Utekl do Švédska s manželkou a dvěma dětmi, avšak jejich žádost o azyl byla odmítnuta, protože švédská rada pro migraci konstatovala, že nedokázal, že bude po návratu pronásledován. Rodina zažádala o azyl znovu, ale r. 2015 byl znovu odmítnut. Otec upozornil, že pro jeho děti je Rusko, jako by to bylo na měsíci.
Když dostala rodina v prosinci 2015 konečný příkaz od švédských úřadů, že musí Švédsko opustit, Georgi si ten dopis tiše přečetl, pustil ho na podlahu a lehl si do postele. Říká, že jeho tělo začalo být jakoby úplně tekuté. Cítil tlak v hlavě a v uších. Obrátil se ke zdi a bušil do ní pěstí. Pak upadl do spánku a nereagoval.
Do týdne Georgi zhubnul o šest a půl kila. Lékařka Elisabeth Hultcrantzová, univerzitní profesorka v penzi, naléhala na rodiče, aby ho odvezli na pohotovost v městě Falun, ve vzdálenosti šedesáti kilometrů. Nejedl čtyři dny a za celý týden neřekl jedinou celou větu.
V nemocnici Georgimu dali diagnózu uppgivenhetssyndrom, rezignačního syndromu, což je nemoc, která prý existuje jen ve Švédsku a jen mezi uprchlíky. Pacient nemá žádnou fyzickou nebo neurologickou chorobu, ale ztratil vůli k životu.
Apatické děti se začaly objevovat na pohotovosti švédských nemocnic nedlouho po roce 2000. Jejich rodiče byli přesvědčeni, že jejich dětí umírají. Nevěděli, na co.
V roce 2005 bylo touto chorobou postiženo více než 400 dětí ve věku od osmi do patnácti let. V lékařském časopise Acta Paediatrica popisuje takového typického pacienta Göran Bodegård z nemocnice na Karolinska University jako "totálně pasivního, nepohyblivého, němého, neschopného jíst a pít, nekontinentního a nereagujícího na fyzické stimuly či bolest". Téměř všechny tyto děti emigrovaly z bývalých států Sovětského svazu a Jugoslávie a velký počet byli Romové či Ujguři.
Dvaačtyřicet švédských psychiatrů napsalo švédskému ministru pro migraci, že nová omezení na udělování azylu a dlouhé odklady při rozhodování případ vyvolávají tuto nemoc. Obvinili vládu, že systematicky týrá děti. Lékaři se shodli, že nemoc je reakcí na dvě traumata: šikanu v původní zemi dítěte a na hrůzu, že tam bude ze Švédska vráceno.
Magnus Kihlbom, ředitel ústavu dětské psychiatrie ve Stockholmu, napsal, že jde o svého druhu touhu po smrti. Kihlbom citoval psychiatra Bruno Bettelheima, který přežil holocaust, a psal, že někteří vězni v koncentračních táborech byli "tak naprosto vyčerpáni, fyzicky i emocionálně, že přenechali prostředí nad sebou naprostou kontrolu. Přestali jíst, seděli mlčky a bez pohybu v rohu a zemřeli."
160 000 Švédů podepsalo petici, požadující zastavení deportací apatických dětí a jejich rodičů. Švédský parlament schválil dočasný zákon, který dovolil, aby případy třiceti tisíc lidí, kteří měli být deportováni, byly znovu prověřeny. Rada pro imigraci začala apatickým dětem dovolovat, aby v zemi zůstali.
V roce 2016 dostala Georgiho rodina povolení zůstat ve Švédsku. Georgiho návrat do života byl velmi pomalý a postupný.
Podrobnosti v angličtině ZDE
Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.
Vytisknout2.4. 2017 / Bohumil Kartous
"Jestli je tady v Rusku něco 'na palici', tak jsou to večerní přednášky od 19 do 22 hodin. Magisterský program nemá přednášky přes den," píše mi můj diplomant studující na stáži v Moskvě. "To je pozoruhodné, proč tomu tak je?" ptám se. Následuje zají...