29. 3. 2017
Hanane Charrihi se v zemi kde se narodila nikdy necítila ohrožena. To skončilo, když radikál přejel nákladním vozem dav oslavující státní svátek v Nice a zabil 86 lidí - včetně její matky.
Hanane se narodila na francouzské Riviéře marockým rodičům. V sedmadvaceti se stále snaží vyrovnat se ztrátou matky, kterou doprovází šok ze sdělení, že už ve Francii není vítána. Truchlí na místě neštěstí.
"Žiji ve strachu z Daeš (skupiny "islámský stát") jako všichni ostatní, ale také ve strachu z rasistů," říká mladá spisovatelka, která nosí muslimský závoj. "Když v Paříži nasedám na metro, vyhýbám se okrajům nástupiště. Hrozím se toho, že by mě někdo mohl shodit."
Kampaň před prezidentskými volbami podle ní vede k tomu, že pravicoví a ultrapravicoví kandidáti házejí islám a terorismus na jednu hromadu.
Charrihi tvrdí, že si poprvé všimla změny postoje k muslimům, zejména muslimkám nosícím závoj, po útoku na redakci Charlie Hebdo v lednu 2015. Při cestách do Paříže z předměstí kde žije s manželem a dvěma syny najednou přitahovala pohledy. Ale teprve doma v Nice se setkala s otevřeným rasismem.
"Už tu nic takového nechceme. Už vás tu nechceme," řekl muž Hanane a jejím sestrám, když šly položit květiny na místo, kde zahynula jejich matka. Když odcházely, ozval se další muž. "Takže teď chodíte ve smečkách?", zeptal se. Když se dozvěděl, že na místě zemřela jejich matka, dodal: "Dobře! O jednu méně."
Charrihi obviňuje média, že posilují předsudky tím, že se zaměřují na radikalizovanou menšinu která "nereprezentuje všechny francouzské muslimy".
"Dělají rozhovory s šestnáctiletými imbecily, kteří říkají nesmysly," tvrdí Charrihi, která je magistrou v lékárně. Sama brání islám "míru, respektu a tolerance", včetně práva karikaturistů dělat si legraci z islámu a dalších náboženství.
Spolu se sourozenci pod vlivem stovek podporujících zpráv založili sdružení, které má odrazovat mladé lidi od radikálního islámu a prosazovat jednotu francouzské společnosti.
"Rozdělit nás je přesně to co si Daeš přeje," říká Charrihi. "Ztratila jsem osobu, která mi byla nejdražší... To je můj způsob, jak se pomstít."
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Vytisknout31.3. 2017 / Bohumil Kartous
Rasismus se v ČR stal naprosto přirozenou součástí postojů většiny, bez ohledu na sociální status. Nejde zdaleka jen o lidi, kteří by ze zoufalství způsobeného bezútěšnou životní situací hledali nějakého viníka, jinou oběť, na kterou by mohli přenést...