Donald Trump a nový světový řád

30. 11. 2016


Historickou ironií spojenou s Donaldem Trumpem může být, že americký prezident s nejmenšími zahraničněpolitickými schopnostmi může nicméně mít největší vliv na globální záležitosti od Franklina Roosevelta, napsal Scott Gilmore.


Trump není žádná záhada. Své názory, nejistoty a nevědomost vystavuje na odiv. Zvolený prezident znovu a znovu sliboval, že stáhne Ameriku z mezinárodních aliancí, domluví se s tradičními antagonisty a nakopne multilaterální řád do holeně, kdykoliv se mu naskytne příležitost.

Tato izolacionistická agenda je podporována ošumělou sbírkou spolukandidátů, outsiderů a vyvrženců, kteří kradli v Trump Tower. Zatímco Republikáni v Kongresu mohou mít sklon k tradičnější roli pro Spojené státy, toto je jedna složka, kde se prezident těší takřka úplné pravomoci. Trump možná už ustupuje od jiných politických slibů, jako výstavby zdi nebo zatčení Hillary Clintonové, ale není důvod doufat, že v mezinárodním měřítku Trump neudělá přesně to, co sliboval.

Hlavní cizí mocnosti evidentně rychle dospěly k tomuto závěru a již jsou v pohybu. Výsledné změny v globální mocenské rovnováze se dějí tak rychle a na tolika místech naráz, že je těžké to vysledovat.

Začněme v centru Manhattanu. Organizace spojených národů může být jednou z prvních obětí Trumpova prezidentství. Organizace se dosud vzpamatovává ze škod způsobených Johnem Boltonem coby krátkodobým velvyslancem George W. Bushe při OSN. Bolton vynalezl stovky způsobů, jak podkopávat účinnost a legitimitu organizace a celého multilaterálního systému. Nepřekvapí, že nyní pomáhá Trumpovi, který slibuje seškrtat financování a omezit spolupráci, přičemž obojí může být pro již tak otřesenou organizaci fatální.

Méně zřejmé posuny lze vidět ve Východní Evropě. Trumpova opakovaná chvála Vladimira Putina ruského diktátora natolik povzbudila, že byl ochoten riskovat zasahování do amerických voleb. Když to prošlo, ruští představitelé o tom teď otevřeně hovoří a budou nepochybně dělat totéž v dalších západních státech, včetně Kanady. Když posunulo hranice toho, co je v kybernetické válce přijatelné, Rusko nyní bude moci dramaticky posílit svou strategickou moc výměnou za relativně malé skutečné náklady.

Ruská samozvaná sféra vlivu nebude expandovat jen v digitálním světě. V Pobaltí jsou vlády stále více znepokojeny ruskou intervencí, do té míry, že Estonsko cvičí obyvatelstvo, jak provádět guerillové operace v případě invaze. V Turecku je těžké si představit Trumpa, jak omezuje posun islámské vlády směrem k Moskvě.

To znamená více uprchlíků v Evropě. Když jsou Rusko a Sýrie neomezovány, válka bude pokračovat a patrně se pro povstalce bude vyvíjet bledě. Neochota Turecka zastavit příliv uprchlíků do Evropy bude pokračovat. A více Syřanů v ulicích Paříže a Berlína bude špatná zpráva pro liberální politiky jako Angela Merkelová, ale dobrá pro pravicové demagogy jako Marine Le Penová.

Ale moc v Západní Evropě se už začala posouvat jinými způsoby. Role NATO jako záruky 70 let kontinentálního míru už není jistá. Trump vyzývá k menšímu počtu vojáků v zahraničí a utahoval si ze základní doktríny vzájemné obrany. Jen to samotné znamená, že americká preeminence v alianci fakticky skončila. Nikdo si už není jistý, zda se s USA dá počítat. Vzhledem k tomu co je v sázce další členové pochopitelně vyhlížejí, zda Německo vyplní vakuum ve vedení.

Je takřka nevyhnutelné, že Evropa (a Kanada) se budou cítit zavázány zvýšit svou úroveň obranných výdajů a připravenosti, pokud ne proto, že to Washington explicitně vyžaduje, tak protože už neví, jestli tam americké síly budou, když bude třeba. A pokud máte vojáky, máte sklon je použít. Takže lépe vyzbrojená Evropská unie může být ochotnější jednostranně intervenovat v zahraničí v mírových a mírotvorných operacích. Až se v Africe nebo na Blízkém východě objeví nová krize, globální zraky se mohou obrátit k Bruselu, ne k Washingtonu.

Ve Velké Británii jsou brexitéři Trumpovým vítězstvím povzbuzeni a očekávají, že populistický prezident znovu zdůrazní legendární transatlantické "zvláštní vztahy", které se v posledních letech vytrácely. Výsledkem bude Británie vzdálenější Evropě.

Největší tektonický zlom se však otvírá v asijsko-tichomořské oblasti. Trump důrazně zopakoval záměr odstoupit od smlouvy o transpacifickém partnerství, což podle slov japonského premiéra Šinzo Abeho zanechalo tuto dohodu ve stavu bezvýznamnosti. Čínský obchodní pakt RCEP výslovně vylučuje Spojené státy a dává Pekingu pozici bezkonkurenčního ekonomického hegemona ve východním Tichomoří.

I pokud Trump podpoří americké vojenské záruky pro tradiční asijské spojence jako Tchajwan a Jižní Korea, tyto země nebudou ochotny mu zcela důvěřovat. Dokonce Austrálie začíná být nervózní a poohlíží se po změnách ve svých aliancích. Tak jako v Evropě můžeme očekávat, že tyto země zvýší výdaje na armádu a sníží pozornost věnovanou Washingtonu. Naopak, když hovoří Peking, budou muset poslouchat mnohem pozorněji než dříve.

To jsou jen některé ze změn v globální rovnováze moci, které se objevily, zatímco Trump ještě ani není v úřadu. Neuvěřitelnou ironií kampaně točící se kolem hesla "Učinit Ameriku znova báječnou" (Make America Great Again) je, že téměř jistě učiní Ameriku všude ve světě mnohem méně důležitou. Do tohoto vakua ve vedení se již posouvá Čína, stejně jako Německo. Rusko nyní rozšíří svůj význam ještě dále. Nový multipolární svět, jaký jsme neviděli od 30. let, bude nepředvídatelnější, zranitelnější a s větším sklonem k nehodám než kdykoliv dříve.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 2.12. 2016