Od druhé poloviny 20. století dodnes očima západního Němce "mezi světy"

70 let rozporů

24. 8. 2016 / Uwe Ladwig

Začátek

21. února 1946, poválečné Německo, britská okupační zóna, Hamburg. Moje matka se zánětem ledvinové pánvičky, já jako osmiměsíční novorozenec mezi životem a smrtí.

Rodiče, stejně jako moji prarodiče z matčiny strany ve smíšeném křesťanském sňatku římskokatolických žen a protestantských mužů.

Evangeličtí rodiče mého otce už nejsou v rodném Pomořansku, ale na území Sovětským svazem okupované částí Berlína. Rodiče mé matky jsou v Hamburku, protože v jejich rodišti, v katolickém Eltville nad Rýnem a v evangelickém Heiligkreuzsteinach nemohli dále žít kvůli jejich smíšenému křesťanskému manželství.

První zkušenosti

Některé rodiny se měly v poválečném Hamburku docela dobře, jiné musely notně šetřit. K těm prvním jsme nepatřili, jako děti v naší ulici jsme si hráli spíše v troskách. Později se mi ve vzpomínkách objevovaly mezi těmi po válce dochovanými domy jako mezery v zubech starých lidí.

Brambory na otevřeném ohni

Seděl jsem v kruhu starších dětí u ohně a přišel k nám policista. Sebral nám zápalky, oheň ale nechal ohleduplně dohořet, protože ty brambory nebyly ještě hotové...

Domácí hovory u stolu

Můj otec podával u stolu často zprávy o různých politických sporech, zejména o stálém volání po znovusjednocení Německa německého římskokatolického kancléře Adenauera. Jeho vlastní jednání však tomuto politickému "snu" tak málo odpovídalo. Mnohem později jsem pochopil následující chronologii:

1948 měnové reformy

Na základě Colm - Dodge - Goldsmithova plánu z roku 1946 byla 20. června 1948 ve třech západních zónách Německa zavedena západní marka. 23. června 1948 proběhla měnová reforma v sovětské okupační zóně a ve všech čtyřech sektorech Berlína. Velitelé v západních částech města reagovali obratem zavedením speciálních bankovek s razítkem "B" ve třech západních sektorech. Tak byly zavedeny dvě měny v rozděleném Berlíně.

Na to Sovětský svaz reagoval v noci na 24. června 1948 blokádou pozemních tras mezi západními zónami a západními sektory Berlína. Blokáda západních sektorů byl neúspěšná a od 12. května 1949 od ní bylo upuštěno, protože západní spojenci byli schopni zajistit dodávku do západních sektorů Berlína stavbou vzdušného mostu (Berliner Luftbrücke).

Založení Spolkové republika Německé 23. května 1949

Spolková republika Německo (SRN) byla založena dne 23. května 1949 ve třech západních okupačních zónách. Dle preambule ústavy SRN (Grundgesetz der BRD) byl vyzván celý německý národ, aby dosáhl sebeurčení, jednoty a svobody Německa.

První volby v SRN 14. srpna 1949

Křesťanskodemokratická unie (CDU) šla do voleb s tezemi křesťanské sociální ideologiey jako obhájce "křesťanského socialismu" a její představitel Konrad Adenauer byl zvolen kancléřem Spolkové republiky Německo členy koalice CDU/CSU, FDP a DP.

Založení NDR 7. října 1949

K založení NDR došlo 7. října 1949, ale tenhle nový stát nebyl uznán v SRN. Na západě to bylo východní Německo nebo formálně Sovětská okupační zóna.

Přípravy na vytvoření západoněmecké armády v roce 1950 Už od května 1950 se západoněmecká vláda tajně, a asi proti vůli většiny západních Němců, připravovala to vytvoření nové západoněmecké armády. V rozporu s řečmi o sjednocení Německa jako hlavního politického cíle.  

Proklamace "národních ozbrojených sil" Lidové komory NDR 10. července 1952

Byla to reakce na "tajné" přípravy západoněmecké armády?

Oficiální založení západoněmeckého Bundeswehru 5. května 1955

Konflikt s cílem sjednotit Německo začal být v SRN patrný.

Adenauer v Moskvě v září 1955

Jednání o návratu válečných zajatců do Německa. Úspěch byl přičten Adenauerovi, ačkoli průlom v jednáních pravděpodobně docílil člen vyjednávacího výboru Carlo Schmid z německé sociální demokracie (SPD).

Oficiální založení Národní lidové armády NDR 1. března 1956

Založením druhé německé armády bylo oddělení obou německých států dokončeno i symbolicky.

Úžasná změna?

Již v prvních dnech po válce se takřka přes noc stali z mnohých nacistů "do posledního okamžiku" demokraté "již navždy". Zejména v západní části. Na východě se z nich, následkem pozdějších událostí, stali komunisté. Na západě se pak tyhle novorození demokraté dali najít všude, v byznysu, v politice a samozřejmě v justici, policii a v tajných službách. Brzy také v nově zřízeném Bundeswehru.

Kdo vlastně byli staří nacisté? A kde?

Když se mluvilo v poválečném Německu o válečném období, zdálo se, že pouze Hitler "sám" byl vším vinen a že všichni ti velcí i malí nacisté, všichni spolupracovníci a přívrženci a všichni mlčící vlastně záhadným způsobem zmizeli.

Kdo je ten milý pán?

1961. Moje babička oslavila narozeniny. Její sestřenice přišla na návštěvu se svým manželem Robert Mulkou, uznávaným podnikatelem z Hamburku. Nabídl mi během oslav, že mě po dokončení školní docházky zaučí v profesi obchodníka ve své společnosti. Robert Mulka byl pohledný, laskavý muž, jeho syn Rolf byl jako jachtař, který se v letech 1956 a 1957 stal mistrem světa v jachtařské třídě Flying Dutchman. Jeho nabídku jsem odmítl, ani nevím proč.

Od roku 1963 do roku 1965 probíhal první Osvětimsky proces a bývalý SS-Hauptsturmführer Robert Mulka byl odsouzen jako pobočník velitele tábora Rudolfa Hösse na 14 let vězení...

Pracovníci ráje?

Mnozí západní Němci pochopili, jakou vinu měli nacisti: Co ale bylo vlastně s tou od mnohých levičáků v poválečném Německu tak vychvalovanou silou pracovníků socialistického ráje?

Stalin a gulagy s 18 miliony vězňů v letech 1930 - 1953

Zinscenované procesy v Sovětském svazu v letech 1936 - 1938

Povstání dělníků 17. června 1953

Povstání dělníků ve východoněmeckém "ráji". Ruské tanky zachovaly pohlavárům z SED moc.

Národní povstání v Maďarsku 23. října 1956

Potlačení vzpoury ruskou armádou, útěk mnohých Maďarů na západ. Po mírumilovném internacionalismu a síle národní dělnické třídy ani stopa.

Antifašisté všech zemí?

Nejen v poválečném období, i dnes se demonstruje v Německu proti fašismu. Antifašisté všech možných politických směrů varují před hrozícím nástupem ultrapravičků tím, že připomínají tehdejší zvěrstva nacistů. Pochopitelně. Jak ale mohli lidé, jako například přední postava francouzských intelektuálů 20. století Jean-Paul Sartre zapomenout na rudý fašismus? Stalinisté a jejich sympatizanti kryjí antifašismem ta zvěrstva, která sami spáchali...

Kuba, jeje Kuba!

V současné době se politicky sbližují USA a Kuba. Americký prezident Barack Obama ale asi nebude oficiálně zdůvodňovat, proč USA nevadil útlak a vykořisťování Kubánců jejich prezidentem Batistou. Že jeho jednání dokonce vítali, když od roku 1952 vládl jako diktátor až do roku 1958 než byl svržen kubánskou revolucí. Je pouze hypotetickou otázkou, jak odlišná politická situace by se vyvinula na Kubě, kdyby USA tuto zemi nevehnaly řízenými atentáty a s ekonomickým bojkotem do náručí Sovětského svazu. 

Vražda zůstává vraždou? 

V dubnu 1965 jsem byl povolán k vojenské službě v Bundeswehru. S pochybnostmi o smyslu poslušnosti jsem plnil tuhle svou občanskou povinnost až do září 1966. V dubnu 1968 jsem se ale rozhodl oficiálně další vojenskou službu odmítnout. Na základě toho jsem si vysloužil oficiální uznání legitimního odpíratele vojenské služby. Na jeden rozpor ukazuje tato epizoda: V noci ze 4. na 5. června 1968 byl zastřelen Robert Kennedy, bývalý ministr spravedlnosti a kandidát na prezidenta. Byl zastřelen palestinským imigrantem Sirhanem Bishara Sirhanem a zemřel následujícího dne, 6. června. V mém odůvodnění k odmítnutí vojenské služby jsem se zmínil o opovrženíhodném jednání toho vraha, který ale byl přesvědčen o vině Kennedyho a tím pádem i o své politické akcí. Podle mého se "celý svět " se nad tím právem rozhořčoval. Zároveň byla ve stejné době americkým letcům udělena vyznamenání za službu ve Vietnamu, kde zavraždili nevinné farmáře a jejich určitě nevinné děti. 

Demokracie a socialismus? 

Příkladem, že demokracie a socialismus se vzájemně vylučují, byl Salvador Guillermo Allende, který měl doktorát z lékařství a byl od 1970 do 1973 prezidentem Chile. Jeho snahou bylo vytvořit demokratickou socialistickou společnost v Chile. To se však nelíbilo nejen značné části Chilanů, ale americkým politikům. Proto byl Allende svržen s podporou CIA ve vojenském převratu v roce 1973, během kterého spáchal sebevraždu. 

Předtím, v roce 1968 Allende odsoudil jako socialista sovětskou invazi do Prahy. Zajímavé na tom je, že podle Wikipedie CIA informovala několik dní před převratem v Chile západoněmeckou zpravodajskou službu BND o plánované akci. Přes Alfreda Spuhlera, špiona východoněmecké Stasi v BND, ta informace dorazila do NDR. Varování Allendeho z východního Berlína však přišlo příliš pozdě. Z toho vyplývá, že nejen politický vývoj "socialismu s lidskou tváří" v Československu, ale i ta socialistická cesta Chilanů kdysi vyvolávala v USA starosti. 

Od přítele přes strpěného panovníká k nepříteli? 

Saddám Husajn byl od roku 1979 do roku 1990 více než 20 let blízkým spojencem Západu. Od západních zemí se mu dostalo mnoho zbraní pro irácké válečné agrese proti Íránu (1980 - 1988), včetně chemikálií pro útok jedovatým plynem v Halabja (březen 1988). 

Po druhé válce v Perském zálivu byl Kuvajt osvobozen od Iráčanů, Saddám Husajn ale pokračoval v úřadu a používal jedovatý plyn proti Iráčanům, kteří podporovali Američany. 

V prvním případě na západě málokdo protestoval, v druhém se málokdo veřejně ptal, odkud Husajn ty chemikálie vlastně měl. 

Třetí válka v Perském zálivu, válka v Iráku, byla namířena proti Saddámu Husajnovi. S nesprávným odůvodněním táhli vojáci Spojených států a jejich spojenců proti mezinárodnímu právu dne 20. března 2003 do Iráku. Svrhli Saddáma Husajna a způsobili ohromný chaos, který mimo jiné vedl k vytvoření takzvaného "islámského státu"...

Nesprávný signál 

Tolik z historie, pojďme ale ještě krátce do současnosti, do Evropy a k problému s uprchlíky. Komu by se melo říkat co a jak? Když už uprchlíci přišli ve velkých počtech nejen do Itálii a do Řecka, ale také přes hranici do na Maďarska, problém už nemohl být přehlížen ani v Německu. 

A když dokonce i jinak otrlá redakce novin Bildzeitung reagovala na nelidské demonstranty proti uprchlíkům slovem "lůza", dalo se předpovědět, že také německá kancléřka bude nakonec nucena vnímat problém s uprchlíky a jednat. 

Možná, že Merkelová dokonce myslela, že by bylo možné probudit EU jasně zdůvodněnou humanitární akcí, ovšem ani slova, ani její plán nebyly dobře promyšleny. Udělala politickou chybu: nenabídla pomoc sousední zemi, ale rovnou uprchlíkům. Dala Maďarům nesprávný signál. 

Svým jednáním, nabídkou otevřené pomoci uprchlíkům, nikoliv krátkodobé pomoci sousedům, Merkelová (kterou do té doby uprchlíci příliš nezajímali) nepřímo žádala pravicové nacionalisty o humanitární porozumění. To muselo selhat. 

Orbánovo Maďarsko přenechalo pomoc uprchlíkům  od této chvíle hlavně Němcům. Posílili tím v Evropě všichni nacionalisté, kteří rychle a šťastné zapomněli na svou křesťanskou či socialistickou internacionalistickou výchovu. Místo požadavku po celoevropské humanitární akci zůstala pomoc jen na některých zemích. 

Opravdu pomohly, jejich politici se ale už brzy cítili přetíženi v porovnání se zapouzdřenými sousedy. Cenou za to je oslabení politické EU. Merkelové humánní reakce na situaci uprchlíků vzbudila nejen v Maďarsku, ale i v ČR nebývalou nelidskost. Celoevropské řešení této politické katastrofy je zatím v nedohlednu.

Vytisknout