Tomáš Proll v galerii 140

25. 8. 2016 / Michal Giboda

Tomáš Proll je svébytný umělec s vyhraněnou tematikou a výtvarným sdělením, při vzájemném ovlivňování obsahu a formy. Tomáš žije v malé jihočeské vesničce Habří, ne v osamocení, ale ztišení. To z něj udělalo solitéra, podobného mnohým umělcům. Z mladších můžeme jmenovat například Jan Vičara, jenž žije v malé obci Řásná na Vysočině, nebo Oldřicha Tichého, bydlícího v Dojetřicich u Sázavy, obklopen svou farmou a hlubokými lesy. Jejích cesta do všeobecného povědomí vedla přes respekt k umění, k přírodě, tajemným stránkám lidského chování.

Zhruba před deseti lety se Tomáš ve svých plastikách, reliéfech a kresbách více soustředil na lidskou postavu zasazenou do příběhů. Náměty přicházely při rozhovorech s lidmi „již mají co říct“, při vnímání přírody a při četbě. A protože lidské vědomí pracuje i na historicky kulturním pozadí, jeho výtvarný výraz pracuje se symboly, které jsou nositeli kulturního sdělení lidského rodu.

Výtvarná zkrátka, metafora, vytváří svět nových situací a historických kontextů, někdy jemně ironických, jindy absurdně groteskních a personifikovaných až do zvířecích poloh. Výsledným produktem jsou díla plná otazníků, pro která každý návštěvník výstavy dostává prostor pro svou fantazii a hledání své odpovědi, místo zahnání do kouta jednoznačného výkladu.

Příkladem ať je socha s názvem Trojský kůň. Každý zná příběh únosu krásné Heleny, manželky spartského krále, trojským princem Paridem. Když Paris odmítl vyjednávat o navrácení Heleny i královské pokladnice, shromáždili Řekové obrovské vojsko a po devět let drancovali Tróju, jenže Trója odolávala. Tehdy navrhl Odysseus, aby se pokusili Tróju dobýt lstí. Navrhl postavit velkého dřevěného koně, do jeho břicha ukrýt skupinu odvážných bojovníků a Trojanům koně podstrčit jako dar bohyni Athéně.

Skupinka obléhajících Řeků - u Homéra Danaové, dokončila zkázu Tróje. Z toho se dodnes zachovalo rčení danajský dar. Trojský kůň, v podobě metafory, se stal synonymem pro propašování něčeho škodlivého, záludného, co se nejprve jevilo jako užitečné.

U Prolla je místo Trojského koně prase, rovněž metafora. Lidé co kážou vodu a pijí víno, se k akademickým titulům dostali průnikem do správných společenství, ukrytých v hlubinách prasečích mravů. Jen jim bylo umožněno šplhat po žebříku a šlapat po těch „dole“. Výsledkem je svinstvo.

Zahradní slavnost, 2015, kresba - uhel, pastel, 53x42cm

Výstavu zahajoval lékař – dlouholetý Tomášův přítel - a ten viděl „Trojského koně, co se tyčí nad městem zoufalých lidí jako prase. Je to záludná bojová zbraň nebo úkryt? Nevíme to ani my, ani ty vyděšené obličeje pod silnýma vepřovýma nohama. Jak to vidíte vy, čtenáři? Kresbu „Zahradní slavnost“ můžeme vidět i jako „Prasečí číšník servíruje prasečí hlavu svým soukmenovcům, hostům zahradní slavnosti“. Čtenáře nabádám, aby si napsal svůj výklad obrázku.

Na počátku bylo slovo, stojí v Písmě, na počátku sochy je kresba. Tu Tomáš zvládá s bravurou a jistotou linky. Zde začíná metamorfóza vize, imaginace, do třírozměrného zhmotnění. „Jenom když se hlíny dotkne duch, může stvořit člověka“. (Antoine de Saint Exupéry). „Umění z hlíny zrozené“, je tvorba Tomáše Prolla. Zemité a opravdové.

Vytisknout