Bodláky Václava Duška

Moclikrát jsi hřešil, bloude

26. 8. 2016 / Václav Dušek

Slalom do stanice touha zažila už všechnostrana, modrostrana, uhelnoskladová partaj, zelenobrčálníková parta, černostrana a další význačná spolková uskupení. V tělech šéfů žhavá revoluční krev - jájové a jájinky, všeho mají nejvíce, hup s nimi do každé rodinky. Vol čerta, peklem se ti odmění.

Bída politických brumlů s řídkými myšlenkami, přešlechtěná sebranka, se holedbala bez zábran, pošlapávala v opadaném parlamentním listoví a v senátorských ledolamech. Divoké kachny v tmách se rojí, slyš mou píseň tuláckou; není nad svět ticha. Křehká pouta nevydrží, ani v jezerním Čuchovsku nevydržela.

Soumrak bohů, dítka boží, válce prý nelze zabránit. Marcipánová srdce zvlhla. Do holportu se dávají kolohnáti, hnipírdi, darmošlapové, náměsíčníci, psychopati, narcisové; kyne jim tetinka řeznice, humanitární mírová samice. Sudokopytníků dostatek. Strmý nárůst hrdinů zaplavuje nezáživné divadlo ateistické komedie.

Umění má být srozumitelné, povzbudivé, doučující a levné! Hřešil, hřešil, nedořešil. Kyvadlo dějin spuštěno, aby umělci rosvítilo v duté hlavě. Kdesi v dálavách vytvořil umělec sochu nahého kandidáta se zakrslým plodníkem. Po přeměření zjištěno, že patlal vymodeloval svoje milovadlo a obdařil jím držkatého miliardáře. Posteloví válečníci hýkali smíchy. Hle, jak málo stačí k dobré náladě před doutnajícím otroctvím. Adijos, camarada.

V politickém kolbišti dovoleno vše. Nesmíš vypadnout z kolotoče zázraků. Pohádka: Bylo nebylo, žili byli lidičkové nimrové a nimrali se ve svých i cizích životech. První z nimrů došel ovšem k závěru, že ho svěřená funkce lidem přestala těšit a bavit, chtěl se vyvázat z pozice zmaru - hledal náhradu a nenacházel, až potkal utěšitele, který pravil, že mu říkal natěšený pukavec, jak byl osloven, aby funkci převzal... Tolik radosti ani na Starém bělidle nebylo, děti. Nu, běžel radostně s veslem na výbor, promluvil a dozvěděl se holou pravdu. Pukavci nikdo ničeho nenabízel a nabízet nebude - kariéristi jsou už k ničemu. Opravdu?

Hříšní recividisté prý věří v milosrdenství společnosti, ze které byli vyvrženi. Proč nám jich není líto?! Milosrdné soudní konání pamatuje na grázly, poškození si už nějak poradí. Prosím vás, lotr urazil jen vyhlédnutému hlavu, zkopal seniora, znásilnil ženu, i muže, kradl jako straka; mělkost paragrafů brání tvrdším věznicím, letní tábory prý postačují. Máme pochopení, tolerance vrchovatě - tak v čem je problém? Falešná humanita nás drtí. Celý svět se směje.

Hříšnost nevylučuje ani bezmozky.

Polovzdělanec připomenul Lenina, který se o některých politických frajerech a přetrhdílech vyjadřoval jako o užitečných idiotech. Sebekritika je vzácností, díky ti bratře za pravdivá slova, ale vyjadřuješ se i o vzdělancích neuctivě, konečně částečný primitivismu a bájná lhavost ti vystačí do síně smutku; k pohodlnému životu stačí dva akordy, šlapání na jazyk - a vesmír se nestačí divit, jaký junák vyrašil v českém zábavném poli plodnosti.

Hříšnost se valí, nikdo ji nezastaví!

Zvony bijí na poplach. Darmošlapové seskupeni do pluků vytváří armádu nesnášenlivosti; být nesnášenlivost považována za hřích, pak jsme prolezlí hříchem nekonečné nekonečnosti. V domovských přístavech tvrdíme - nehřešil jsem! Hřešit je povolená lidská slabost, nepřiznat se k hříchu ovšem už znamená podlomení osobnosti - a tady pozor! Především plejáda různých politických čečetek vyniká čistotou a nehříšným žitím - pak se pozdně nestačíme divit, jak se z lodivodů stávají krutovládci - nu co, povalíme jejich pomníky, abychom měli místo ku stavění dalších. A místo panáků vydáme knihy - o zločincích se prodávají výborně, knihkupecká parta si pamatuje slova velmože lži, že knihy jsou zboží. Pravda, všechno je svým způsobem zboží, drahouši, cukrouši, mistře světa v hladkých slovních pšoucích.

Hříchy mládí jsou méně škodlivé od hříchů starých potměšilých bojarů.

A pozor: ani deset otčenášů před spaním neochrání hříšníka od trestu. Nemusí jít o božskou prokuraturu vedenou Jidášem Iškariotským - stále platí, rodina slyšit, rodina znajet. Prozři zavčasu, bloude.

Vytisknout