Proč by USA měly stáhnout z Turecka jaderné zbraně

22. 7. 2016

USA mají v bunkrech na letecké základně Incirlik v jižním Turecku neznámý počet taktických jaderných bomb B61 - patrně kolem padesáti. Americké letectvo po léta operuje z této základny, v nedávné době v boji proti IS vedeném přes hranici sousední Sýrie a v Iráku.

B61 je zařízení s měnitelnou ráží, síla jaderné exploze může být seřízena na 0,3 kilotuny klasické výbušniny, ale také až na 340 kilotun. (Bomba svržená na Hirošimu v roce 1945 měla ráži 15 kilotun.) Tato proměnná kapacita je pro americkou strategii odstrašení cenná, protože pro potenciálního protivníka zůstává přinejmenším teoreticky myslitelné, že by USA bombu v omezené jaderné válce skutečně použily. (Nikdo si ani ve snách nepředstavuje, že by USA použily masivní hlavici na mezikontinentální balistické raketě v jiném případě, než v existenciálním boji proti velmoci jako Rusko.)

USA skladují několik stovek (podle nejčastěji uváděného údaje asi 200 - KD) dalších B61 na základnách v Evropě, na území spojenců jako Belgie, Nizozemsko a Itálie. V těchto zařízeních se nacházejí letouny členských zemí NATO vybavené k nesení taktických jaderných zbraní. Je podivné, že na Incirliku nebo ve výzbroji tureckého letectva takové letouny nejsou, což znamená, že po puči v Turecku by nový režim nebyl bezprostředně schopen tyto zbraně nasadit.

Ale nebylo by bezpečnější držet jaderné zbraně zcela mimo dosah Turecka? Proč vlastně ponechávat B61 na Incirliku?

Nejproslulejším argumentem proti zbraním je ten, s nímž přišel autor a režisér Eric Schlosser, známý hlavně odhaleními z oblasti průmyslu rychlého občerstvení. Schlosser má v tématu solidní zázemí, jeho kniha z roku 1980 o jaderném incidentu v Arkansasu se dostala do finále Pulitzerovy ceny - ale jeho komentář v New Yorkeru je úspěšnější ve strašení než v odhalování. Za prvé se vyhýbá obtížím, které by jak darebácký turecký režim, tak teroristé měli s překonáváním bezpečnostních opatření nutným pro odpálení bomby, nebo i jen k její proměně ve "špinavou bombu".

Schlosser také přehání několik případů, kdy evropští odpůrci jaderných zbraní pronikli na základny. Ale NATO trvá na tom, že se nikdy nedostali do bunkrů s těmito zbraněmi. V každém případě bomby na Incirliku nejsou hlídány místními jednotkami, ale americkým personálem, a v nedávných letech Pentagon vynaložil miliony dolarů na zvýšení bezpečnosti.

Přesvědčivější argument proti umístění přinesl web Foreign Policy a pochází od Jeffreyho Lewise z Middlesbury Institute of International Studies. Na základě historie se zvlášť neznepokojuje nad možností, že by se pučisté dostali k jaderným zbraním. Jeho hlavní teze zní, že Turecko tak jako tak není rozumnou základnou pro jaderné odstrašování.

I když na základně nejsou letouny schopné bomby nést, někteří američtí představitelé mají pocit, že jaderné zbraně umístěné mimo Evropu a na prahu Íránu napomáhá odstrašení Íránu od použití jakékoliv jaderné zbraně, kterou by mohl získat, a tudíž ujišťují americké spojence a partnery na Blízkém východě o amerických závazcích.

Dohoda s Íránem teoreticky zvládla problém íránské bomby. V praxi nicméně Washington jasně pociťuje potřebu ujišťovat spojence a partnery, kteří jsou více znepokojeni faktem vzniku diplomatické dohody s Íránem než byli neomezeným íránským jaderným programem. Ačkoliv tuto argumentaci považuji za bizarní (protože íránský vojenský jaderný program může být kdykoliv obnoven, aniž by bylo možno stejně rychle obnovit předchozí režim mezinárodních sankcí, není k tomu žádný důvod - KD), připouštím, že stažení jaderných zbraní do Německa nebo Británie by mohlo některé partnery na Blízkém východě zneklidnit. Ale po událostech minulého víkendu vypadá nápad ponechat zbraně v Turecku opravdu hrozně.

Lewisem navržené řešení vypadá rozumně: Shromáždit naše taktické jaderné zbraně umístěné v zahraničí v Evropě a hlídat je co nejlépe, zatímco udržíme kapacitu zaútočit odsud na Írán.

To by znamenalo přesvědčit spojence v NATO, zejména odmítavé Německo, že svět po studené válce stále vyžaduje rozmístění jaderných zbraní na jeho území.

Nicméně zisk z tokové operace by byl významný: Zbraně by byly bezpečnější s vynaložením nižších nákladů a vysílaly by varování nejpravděpodobnější jaderné hrozbě, které Západ čelí - Rusku Vladimira Putina.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout