Jak bojovat proti radikálním islamistům? Pozvěte je na festival

21. 7. 2016 / Kryštof Kozák

Jak se ukazuje, pouhým zabíjením z bezpilotních letounů se problém islámského radikalismu zřejmě jen tak nevyřeší. Buď si tedy zvykneme na to, že se začneme obávat každého rychle jedoucího nákladního auta, nebo se pokusíme radikálním islamistům vysvětlit, že zuřivě bojují proti nepěkně zkreslené karikatuře západní společnosti, která je mnohem komplexnější a pestřejší než se zdá. Řada mladých Evropanů například sdílí s mladými muslimy pocit frustrace a špatných ekonomických vyhlídek, řada starších Evropanů by zase uvítala určitý návrat k rodinným hodnotám a úcty k autoritám.

Kdyby radikální islamisté dokázali trochu hlouběji pozorovat evropskou kulturu, uvědomili by si komplexnost a diverzitu, která rozhodně neodpovídá jejich černobílému vidění světa, jež ve svých důsledcích ospravedlňuje náhodné zabíjení.

Pokud chceme toto nebezpečné černobílé vidění světa, ve kterém Evropa hraje trochu paradoxně roli toho špatného černého (byť s bílou tváří), trochu napravit, je pozvat neozbrojené islamisty třeba na dobrý festival - Colours of Ostrava s impozantní postindustriální strukturou v pozadí by se dobře hodily. Co by se tam mohli zájemci o džihád dozvědět?

Viděli by na vlastní oči, že několika desítkám tisíc účastníků je idea násilného prosazování vlastních myšlenek ohledně toho, jak se mají ti druzí chovat, bytostně cizí.

Viděli by také velkou míru kulturní diverzity, která je schopna produktivní koexistence, aniž by někoho omezovala. Viděli by i řadu přednášek a diskusí s lidmi, kteří mají na důležité otázky velmi různé názory. Viděli by ale hlavně, že hlavní motivací většiny účastníků je zažít společný kulturní zážitek, který navíc nebyl přehnaně komerční ani pornografický a jehož vyznění bylo spíše proti násilí a proti nesmyslným válkám. I když to není deklarovaným cílem, jsou festivaly jako Colours svým průběhem v podstatě velkou demonstrací proti černobílosti, která ve vyhrocené formě vede až k extrémnímu násilí.

Troufám si tvrdit, že by po návštěvě takového festivalu radikálovo srdce trochu změklo, stejně jako by změklo, kdyby si mohl alespoň krátce pohovořit s každou svojí obětí. Volné vstupenky pro potenciální islámské radikály by se tedy měly stát národně-bezpečnostní prioritou, pokud to myslíme s odrazováním od nesmyslného násilí vážně. Dokud však neskončí krvavý konflikt na Středním východě, ve kterém je Islámský stát spíše symptomem než prvotní příčinou, tak se zřejmě nebudeme moci divit, že se náhodné zabíjení přelévá i do sousední Evropy.

Asymetrická válka a to, co nazýváme terorismem | Identita | Popkultura a společnost | ISIS, Islámský stát
Vytisknout

Související články

Obsah vydání | Čtvrtek 21.7. 2016