Boj o vědecký diskurs v otázce klimatických změn

Věda a etika

21. 7. 2016 / Miroslav Žáček

V roce 1988 byl založen Mezivládní panel pro změny klimatu, anglicky Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC) k vyhodnocování rizik změny klimatu. Končila studená válka (budování jaderného arzenálu) a environmentalisté potřebovali nové atraktivní téma. Crispin Tickell, který v roce 1977 vydal knihu o nebezpečí globálního ochlazování, se stal lobistou IPCC a začal varovat před globálním oteplováním. Od roku 1992 začal IPCC vydávat technické zprávy o rizikách vyvolaných oteplováním. Do zpráv přispívala řada klimatologů, meteorologů, environmentalistů, matematických modelářů a mezi nimi např. i výrobce helem na motocykly, odborník na biomedicínu a jiní ze zcela odlišných profesí. Tyto zprávy s postupem času nabývaly na objemu a zahrnovaly i modelování budoucího vývoje. V každé další zprávě byla hrozba oteplování více a více zdůrazňována a míra oteplení v modelech se zvyšovala. Za hlavního pachatele byl označen skleníkový plyn CO2, který je nejčastějším produktem civilizačních aktivit (vodní pára, která má 95% podíl na skleníkovém efektu nebyla v grafech taktně“ uváděna).

V průběhu času se začaly objevovat nesouhlasné názory. Mezi nejvýznamnějšími oponenty lze jmenovat B. Lomborga, bývalého člena Greenpeace, jehož dvě knihy byly vydány i v českém jazyce (Skeptický ekolog, 2006 a Zchlaďte hlavy, 2008). Ve svých knihách vedl diskusi na jednotlivá témata a snažil se je uvést na pravou míru, případně najít řešení problémů. Už první z uvedených knih sklidila velkou kritiku. Negativní reakce byla obrovská, byl označen za provokatéra a lháře. Proti němu vystoupil i Výbor pro vědeckou nepoctivost a knihu označil za lživou. Výrokem Výboru získal pověst vědeckého šarlatána a lidského škůdce. O rok později byl ale výrok Výboru zrušen dánským ministerstvem pro vědu, které ukázalo, že kritika Výboru postrádá jakoukoliv argumentaci. Zajímavým rysem události je fakt, že tvrzení výboru o Lomborgově šarlatánství bylo šířeno hlavně vlivnými ekologickými kruhy a na druhé straně byla petice za odvolání výroku podepsána několika stovkami dánských vědců.

V dalších letech se ve zprávách objevily údaje, které byly později odhaleny jako zavádějící. Mezi hlavní patřil tzv. hokejkový graf M. Mana et al., z něhož klimatičtí alarmisté vytvořili symbol klimatické změny, neboť ukazoval extrémní nárůst teploty v posledních desetiletích 20. století, připomínající hokejku se zahnutou čepelí na konci (viz obr. 1). Díky pánům McKitrickovi, McIntyrovi a dalším bylo později odhaleno, že se jedná o zmanipulovaná data.

Obr.1: Nahoře upravená data, dole neupravená data (Hasslberger)

K velké aféře pak došlo v listopadu 2009, kdy se hackerům podařilo vniknout do počítačů univerzity ve východní Anglii a zveřejnit data, ukazující na nečisté praktiky alarmistů při manipulaci s daty. Jeden email z listopadu 1999 obsahoval následující text: „Právě jsme dokončili trik přičtení teplot ke každé sérií Keithových měření za posledních 20 let v Mike's Nature, abychom ukryli ochlazování.“ Sice hackeři obsahy zveřejněných mailů nepotvrdili, dříve uvedené manipulace s daty však reálnost spíše podporují. Co už bylo jednou, může být i podruhé.

Dalším faux pas Panelu bylo úmyslné zamaskování poklesu teplot v grafech v letech 1998 - 2014, kdy satelitní měření ukázala, že od roku 1998 se mírně ochlazuje (podle britského systému HadCRUT teplota jen stagnuje). Klimatolog Trenberthto v jednom ze svých emailů, které unikly na veřejnost v aféře Climategate komentoval slovy: „Neotepluje se a nedokážeme vysvětlit proč. Je to trapas“.

Obr. 2: Modely (žlutě) předpovídaly mnohem větší oteplení, než k jakému ve skutečnosti (modře) podle satelitů RSS došlo. (http://www.remss.com/research/climate)

Podobný pokus byl proveden již v roce 1975, před existencí IPCC, kdy bylo zamaskováno silné ochlazení v letech 1940 – 1977, přestože koncentrace CO2 neustále stoupala. Nehodící se část grafu byla jednoduše ustřižena. Skutečný stav je na obr. níže.

Obr. 3: Globální ochlazení v letech 1940 - 1977 (silná zelená čára - globální teplota, černá tečkovaná čára - teplota na severní polokouli, červená čára - koncentrace CO2 (Don J. Easterbrook)).

Demokratické zemi neodpovídající zásah proti odpůrcům globálního oteplování vlivem emisí CO2 byl proveden v roce 2013. Tehdy bylo k tisku přichystáno vydání lednového speciálního čísla časopisu Pattern Recognition in Physics (PRP). K jeho vydání však nedošlo, jelikož na zásah vydavatele (Copernicus) byl tisk zrušen. Důvod oznámený dopisem: „PRP nikdy nemělo v úmyslu být platformou klimatických skeptiků“. Články totiž ukazovaly, že předpovědi IPCC jsou chybné. Číslo se ale podařilo vložit na internetové stránky a je provázeno prosbou adresovanou veřejnosti stáhnout jej a rozesílat lidem.

Nekalé praktiky nejsou nic nového, ale ve vědě a v takové míře, to je přeci jen trochu neobvyklé. A ještě k tomu cenzura oponentních názorů. Kam se poděla vědecká etika?

Vytisknout