Po Brexitu přichází Frexit

1. 7. 2016

De Gaulle přijal EU, protože zajišťovala Francii velkolepost. Avšak stala se legrační věc. Poté co si užívala třiceti tučných poválečných let, francouzská ekonomika se během ropné krize počátku 70. let ocitla v potížích a nikdy se úplně nevzpamatovala. Zatímco francouzské vlády dál pracovaly na evropském projektu, nedokázaly nastartovat vlastní ekonomiku. Ta zpomalila z 4 % růstu v letech poválečného boomu na o něco více než 1 %. S tím souvisí, že nedokázali pomoci rostoucímu počtu nezaměstnaných, kterých je nyní přes 10 %.

Koloniální minulost zapříčinila příliv imigrantů z bývalých kolonií: Maroka, Tuniska a zejména Alžírska. Na zlomu století se ale neurčitý strach z "velkého nahrazení" - který popsal esejista Renaud Camus jako obavu z pohlcení bílé křesťanské Francie arabskými a muslimskými přistěhovalci - stal článkem víry rostoucího počtu Francouzů, kteří se obracejí na extrémně pravicovou Národní frontu.

Problémy nadnárodních institucí, slábnutí národní ekonomiky, vznik nových imigrantský komunit, mizení starého průmyslu a pracovních míst: To vše směřuje k Frexitu. Tak jako u Brexitu jde o fundamentální krizi národní identity. Neschopnost konzervativních i socialistických vlád zalátat šířící se ekonomické a sociální trhliny ve francouzské společnosti a obnovit republikánský model pro 21. století vedla k nativismu a nacionalismu.

V roce 2014 Le Penová už slibovala, že pokud bude zvolena prezidentkou, prvním krokem bude vypsání referenda o členství v EU. Dnes prakticky ve všech průzkumech prolamuje hranici 30 % podpory a nechává konkurenty daleko za sebou.

La Penová by v druhém kole prezidentské volby snadno porazila Francoise Hollanda. Na pravici se Juppého evropanství a ekonomický liberalismus snadno mohou změnit ve slabiny.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout