Rozpoložení většiny mladší populace ve Velké Británii

Sotva se dokážu na své rodiče podívat

29. 6. 2016

Jamie, 28, vyrostl v obecním bytě s matkou samoživitelkou, která musela těžce pracovat, aby pro své děti vydobyla lepší život. "Vždy jsem na ni byl tak hrdý za to, jak se pro nás obětovala. Je láskyplná, hodná, velkorysá a ještě navíc veselá. Je tak empatická, že se rozpláče, když je někdo v rodině nemocný. A taky nenávidí imigranty."

Výsledek referenda o vystoupení UK z EU uvrhlo tisíce lidí, zvláště mladých dospělých, do hořkého konfliktu s jejich vlastními rodinami. Jde o ránu, která se jen tak rychle nezhojí...

"Obávám se, že Brexit ze mě udělal člověka nesnášejícího staré," sdělil kamarád Rhiannon Lucy Cosslett, autorce Guardianu, když v pátek ráno s šokem zjistil, jak dopadly výsledky referenda. "Viděl jsem ten starší pár na ulici a pocítil vůči nim a celé jejich generaci náhlý, enormní nával vzteku. Bylo to téměř fyzické."

Bezprostředně po britském lidovém rozhodnutí o opuštění EU jsou emoce hodně vypjaté. Když agentura YouGov zveřejnila detailní výsledky voleb, z nichž vyplynulo, že 75 % lidí ve věku 18 až 24 let volilo pro setrvání, stejně tak 56 % lidí ve věku 25 až 49 let, zatímco mezi lidmi ve věku 50 až 64 let to bylo jen 44 % a u starších 65ti let už jen 39 %, rozkol mezi generacemi byl velmi hmatatelný. Řada mladých lidí pocítila vztek.

Během posledních dní mu tisíce lidí daly průchod na sociálních médiích: "Už nikdy nepustím starší sednout v tramvaji," zněl jeden tweet. Převažující shoda mezi mileniály, lidmi ve věku 18 až 34 let, je takový, že starší lidé sobecky volili proti zájmu svých následovníků. Co se ale stane, když lidé, kteří volí proti vašim zájmům, jsou zároveň členy vaší vlastní rodiny? Vaši rodiče, prarodiče, strýcové a tety?

Stephanii je 21 a pochází z Merseyside. Byla navštívit své rodiče během týdne, kdy probíhalo referendum. "Od prvního okamžiku jsem byla bombardována otázkami, na které jsem straně a proč. Neostýchám se zdravě debatovat, ale mí rodiče absolutně odmítají vidět skutečnost z jiného úhlu pohledu než je ten jejich. Mým názorům nechtějí zcela záměrně porozumět, případně je prohlašují za nesmysly.

Po rozhodnutí v referendu mí rodiče pokračují v urážkách a degradaci 48 % těch z nás, kdo volili setrvání. Můj otec dokonce v jednom okamžiku, v hádce s rodinnou přítelkyní, občankou EU, prohlásil, že když tu EU tak strašně miluje, ať odejde. Projevy rasismu a xenofobie, které se bezprostředně po referendu objevily, mí rodiče odmítají s výsledkem referenda spojovat."

"Nikdy jsem se necítila tak uražena členy vlastní rodiny, jako po týdnu stráveném u rodičů během referenda," pokračuje Stpehanie. "Jakkoliv své rodiče miluji, tato zkušenost mi je ukázala v jiném světle - lidé, kteří nechtějí poslouchat názory jiných, bez respektu k těm, kdo mají oprávněné obavy, kam až mohou jejich postoje vést." 

Stephanie zdaleka není jediným mladým člověkem, který nyní vidí svou rodinu odlišně. "Byl jsem z výsledku zlomený, strašně jsem se pohádal se svou mámou," říká Alex. "Oba mí rodiče volili odchod navzdory tomu, že jsem je zoufale žádal, aby to nedělali. Snažil jsem se jim vysvětlit dopady na mou vlastní budoucnost a budoucnost mých dětí. Pokaždé to ale skončilo hroznou hádkou. Za současného stavu věcí se na ně mohu stěží podívat. Zní to pateticky, ale cítím se být zrazený." 

Někdo si bude myslet, že Alex přehání, ale zjištění, že vaši rodiče nejen že volí proti vašim zájmům, nýbrž že navíc ztělesňují zcela odlišné politické názory a hodnoty než jaké sami zastáváte, může být příliš hořká pilulka. 

Jamie, 28, vyrostl v obecním bytě s matkou samoživitelkou, která musela těžce pracovat, aby pro své děti vydobyla lepší život. "Vždy jsem na ni byl tak hrdý za to, jak se pro nás obětovala. Je láskyplná, hodná, velkorysá a ještě navíc veselá. Je tak empatická, že se rozpláče, když je někdo v rodině nemocný. A taky nenávidí imigranty." 

U jamieho nejde o předsudek. "Moje máma volila odchod, protože zde nechce cizince. Navzdory tomu, že můj bratr i já jsme zdůrazňovali důvody, proč zůstat v EU, volila odchod, protože nesnáší lidi z Asie, kteří žijí v okolí. Nedává mi to žádný smysl. Když mi vykládala za vlasy přitažené historky o tom, jak odporná ta místní, mimochodem velmi mírumilovná, klidná a převážně starší komunita imigrantů je, smál jsem se a řekl jí, že se mýlí. Většinou jsem schopen dívat se na svět jejíma očima, ale nyní jsem vážně rozezlený a zahanbený."

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Související články

Milí "dospělí", rozmazlování končí, nastupuje #exit

29.6. 2016 / Bohumil Kartous

Britská společnost je ve stavu silného rozkladu. Mladí lidé se cítí být zrazeni starými, kteří uvěřili populistickým lžím a s bláhovou vírou v návrat světa, kterému rozuměli a který byl "jejich" nastoupili cestu, kterou nebudou muset moc dlouho sledo...

Tlačit Velkou Británii k rychlému rozhodnutí je chyba

29.6. 2016 / Bohumil Kartous

Jestli má Boris Johnson v něčem pravdu, pak je to jeho snaha posunout okamžik jednání s EU o vystoupení Velké Británie co nejdál. Totéž požaduje odcházející premiér David Cameron, který míní složit funkci v říjnu. Je velmi rozumné ty čtyři měsíce Vel...

Brexit jako urychlovač

28.6. 2016 / Libor Prudký

Stovky analýz, komentářů, zamyšlení, detailních poznaků o příčinách a důsledcích Brexitu cloumají médii. Možná, že z nich lze získat souhrnnější pohled. Nebo je to jako s většinou analytických přístupů v naší postmoderní současnosti, totiž že pro...

Klausovy halucinace o Brexitu

26.6. 2016 / Bohumil Kartous

Slavte dnešek, je to velká událost! Angličané opět, jako už tolikrát v minulosti, zachránili Evropu před totalitními hrozbami, před Napoleonem, Hitlerem a nyní před EU. Ekonomické dopady jsou jen pouhá bublina, za kterou vede cesta zpět k té správné ...

Obsah vydání | Středa 29.6. 2016