Pokud se mladí lidé nevzpamatují, demokracie může být rychle minulostí

Milí "dospělí", rozmazlování končí, nastupuje #exit

29. 6. 2016 / Bohumil Kartous

Britská společnost je ve stavu silného rozkladu. Mladí lidé se cítí být zrazeni starými, kteří uvěřili populistickým lžím a s bláhovou vírou v návrat světa, kterému rozuměli a který byl "jejich" nastoupili cestu, kterou nebudou muset moc dlouho sledovat. Zato jejich děti a další generace ano, jakkoliv se situace po referendu ve Velké Británii vyvine. Žel, místo aby šli mladí lidé volit proti hlouposti, měli na práci něco důležitějšího. Řada z nich pravděpodobně hrála nějakou infantilní videohru, případně si šli koupit tento měsíc už druhé nové boty, či seděli s přáteli v baru. Vůbec je nenapadlo, že se ráno probudí do světa, v němž žít nechtějí. Brexit je obrovské memento, varování západní společnosti, že pokud nezačne své děti vést k odpovědnému občanství, demokracie skončí.

Mladí lidé mohou jistě vinit své rodiče a prarodiče z předsudků, nechápavosti a resentiment, který je vedl k tomu, že se Velká Británie ocitla na pokraji imploze a historické bezvýznamnosti. Mají pravdu, že je k tomu často vedl rasismus, ochota věřit lidem, kteří s trumpovskou pitomostí řvali "make UK great again" a sprostě své naivní voliče podváděli.

Jenže čísla o volební účasti hovoří zcela jasně.

18 - 24: 36 %

25 - 34: 58 %

35 - 44: 72 %

45 - 54: 75 %

55 - 64: 81 %

65+: 83 %

Ochota jít volit roste s věkem. Bez ohledu na to, jaké názory voliči zastávají, ochota vyjadřovat se k věcem veřejným a obhajovat své postoje a zájmy ve volbách je naprosto elementárním znakem dospělosti. Většina mladých Britů si o sobě může myslet leccos pozitivního, jistě se umějí, na rozdíl od svých rodičů a prarodičů daleko lépe orientovat v současném světě, který pomalu splývá s digitální dimenzí, ale co je jim to platné, když se chovají jako přísloveční idioti, občansky negramotní natolik, že nejsou schopni zvednout zadek a jít volit?

Mají pocit, že je to zbytečné. Apatie mladých lidí je sociální demencí současnosti. Podle výzkumu, který dělal Člověk v tísni před pár lety, je pouze pětina středoškoláků v ČR přesvědčena, že mohou svou vlastní iniciativou něco ve veřejném prostoru změnit. Evidentně se mýlí. V Británii šlo ke klíčovému referendu rozhodujícím o jejich vlastní budoucnosti jen něco málo přes třetinu lidí v kohortě 18 až 24 let. Volit nešlo 42 % procent lidí v kohortě 25 až 34 let. Pardon, ale koho chce mladá generace vinit? Leda své líné generační souputníky, kteří rozhodli nohama. Nebo lépe řečeno hýžděmi...

Podívejte se na tento zajímavý graf. Je to varovný důkaz o vysoce nebezpečném trendu, kterak mladí lidé vysloveně kašlou na věci veřejné. Už v 60. letech starší lidé chodili k volbám ve větším počtu, ale nikdy to nebyl tak obrovský rozdíl jako v současnosti. To je mimochodem důvod, jak dokládá odkazovaný text, proč se politické strany nezajímají o mladé voliče a ti se tak dostávají mimo reálnou politiku. Mladí lidé se totiž chovají jako nesvéprávní. Mají dojem, že svět, v němž vyrostli, je dán jednou pro vždy, se všemi těmi hrozny dosažitelnými líným máchnutím ruky, aniž by věděli, kdo je vlastně vypěstoval a jak se to dělá.

Je to ostudné a pochopitelně za to nemohou mladí lidé sami. Ve školách se stovky hodin věnují matematice, jazykové gramatice a detailům přírodního světa, které jsou pro jejich život naprosto irelevantní. Nějak ale zapomínáme je učit, že jsou součástí společnosti, za kterou nesou odpovědnost a i když mohou mít utříbené názory, je nutné, aby věděli, jak je dávat najevo, jak je prosazovat a jak se mimochodem starat, aby ten vinohrad, které zdědili, také předali v pořádku dál. Plevelem zaroste za pár chvil, podívejte se okolo sebe. 

Apatie mladých lidí může reálně vést nikoliv jen k Brexitu, ale k mnoha dalším "exitům" a "outům" mimo svět, který považujeme - zcela oprávněně - za nejlepší z možných. Je pochopitelné, že lidem, jako je Zemanovi nebo Klausovi, případně jejich mladším či starším epigonům, nekonvenuje představa mladých lidí u voleb, ale to nevadí. Tohle už není jejich svět, byť se to tak někdy jeví. Jenže pokud si to rozmazlená "mládež" atakující v průměru Kristova léta neuvědomí, budou žít ve světě, které jim tyto relikvie minulosti nadiktují a nastolí.

Vytisknout

Související články

Sotva se dokážu na své rodiče podívat

29.6. 2016

Jamie, 28, vyrostl v obecním bytě s matkou samoživitelkou, která musela těžce pracovat, aby pro své děti vydobyla lepší život. "Vždy jsem na ni byl tak hrdý za to, jak se pro nás obětovala. Je láskyplná, hodná, velkorysá a ještě navíc veselá. Je tak ...

Tlačit Velkou Británii k rychlému rozhodnutí je chyba

29.6. 2016 / Bohumil Kartous

Jestli má Boris Johnson v něčem pravdu, pak je to jeho snaha posunout okamžik jednání s EU o vystoupení Velké Británie co nejdál. Totéž požaduje odcházející premiér David Cameron, který míní složit funkci v říjnu. Je velmi rozumné ty čtyři měsíce Vel...

Vážení staří, kopete příštím generacím hrob

8.6. 2015 / Bohumil Kartous

Jestliže je současná generace mladých lidí skutečně normalizovaná, sociálně apatická a s ohledem na technologický vývoj a zastarávající model společenské smlouvy odsouzená k velké nejistotě v budoucnosti, není to její vina. Je to jednoznačně vina těc...

Vážení mladí, nebude vás asi třeba

28.5. 2015 / Bohumil Kartous

Starší čtenáři prominou, tento text není určen jim. Je určen generaci lidí, kterým je dnes už dost na to, aby chápali, jakým směrem se svět pohybuje a zároveň se odmítají naučit chodit sami na záchod, neboť jim je v plenkách, v jejich „safe zone“ dob...

Obsah vydání | Středa 29.6. 2016