Mohou být voliči za opakování referenda o EU nakonec vděčni

30. 6. 2016 / Boris Cvek

Ano, první irské referendum o Lisabonské smlouvě proběhlo 12. června 2008 s volební účastí 53,1% a dopadlo v neprospěch Lisabonské smlouvy (46,6% vs. 53,4%). Irsko bylo přitom jediným státem v EU, který k ratifikaci Lisabonské smlouvy vypsal referendum, ostatní státy to udělaly parlamentní cestou.

Druhé referendum o Lisabonské smlouvě proběhlo 2. října 2009 (Irsko v tom mělo už tradici, neboť Smlouvu z Nice v roce 2002 také ratifikovalo až druhým referendem) s volební účastí 59% a s výsledkem, který schvaloval Lisabonskou smlouvu 67,1% vs. 32,9%. Zdá se, že mnoho z těch, kteří volili původně proti, volili v druhém referendu pro.

Nicméně podle představ lidí, kteří tvrdí, že druhé referendum musí být zrada demokracie a voliči ho politikům neodpustí a budou Unii nenávidět mnohem více, bychom měli konání druhého referenda, bez ohledu na výsledek, považovat za katastrofu – jako by voliči třeba nemohli být vděčni za to, že mohli svůj názor pozměnit, že si mohli zjistit více informací, že mohli přehodnotit svůj protestní hlas, když už konečně vědí, o čem hlasují.

Faktem je, že podle zjištění z jara 2016 je Irsko třetí nejvíce proevropský stát ze všech 28 států EU, pouze 14% Irů vidí EU negativně. Je možné, že to referendum, které v Británii proběhlo před týdnem, může sehrát roli probuzení a osvěty a díky druhému referendu by Británie nejen zůstala v EU, ale její obyvatelé by se postupně stali většinově velkými příznivci Unie. Už konečně totiž budou vědět, co to EU je.

A pokud jde o zradu na voličích… Tu si teď užívají voliči, kteří skočili Farageovi a Johnsonovi na špek. Pokud nedostanou možnost nového hlasování, nebudou se moci oběma pánům ani demokraticky pomstít.

Irská referenda o Lisabonské smlouvě: ZDE

Ireland’s economy has turned around, and support is firmly back behind the EU ZDE

Vytisknout