Bodláky Václava Duška

U nás v Sršňákově

23. 6. 2016 / Václav Dušek

Macbeth se údajně spojí s chlapci ze silového orgánu a vystaví milence zbaveného brnění do přední linie kritického myšlení, a to nejen sadisticky zpěněného davu. Fackujte chudáka, smějte se, tančete - lapili jsme pro vás křesťanského namodralého hraboše. Mele se v síťce, pláče, fňuká - a to vás baví, že?

Soudy se nám přehrabují v soukromých životech souzených, vystavují na pranýř veřejně vyhlédnuté i nastrčené obětiny policejními desperáty; pokud nemám jistotu, právní broučci, pak se nevystavuji posměchu - zavřít kohokoli, u nás v Blbákově pod Řepou, maličkost. Tiskoviny, televize, rádia, hurá, připravena k praní špinavého prádla. My vás naučíme, kradači, loupežníci, mafiáni, holky svůdně pomrkávající po horních chlapcích. Čistého pohledat? To určitě!

Zajímavé, že sexy bufetářky mají sklony ke slupnutí politických pijavic. Milionářská princezna z Nemanic snad vydá paměti - Chudoba premiérská cti netratí. Ovšem dámy z politických kruhů nezklamou, kupředu se nám dere prý ustašovská komteska, dává nám hlupákům z Blbákova jasná a přímá doporučení, strýčínek Ante v pekle tleská – nepárej se s nimi, krasavice inteligentní, děvojko čilá, ukaž pevnou tvrdou ruku, neobávej se zášti a protivenství, hrň před sebou pakáž do hluboké rokle politické nepolitiky.

Známe řadu těch, co přehrabali majetky, vysáli fabriky, podivně se vyrovnali s věřiteli a zmizeli v Americe i na ostrovech klidu, míru a lásky. Soudy harašily zastaralou municí, vytáhly děla na vrabčáky; média vyrazila k růžovým cílům, podporovala frontální útok v akci padni komu padni, až najednou nebylo nikoho, kdo ještě mohl padnout.

Chodí k soudu, smějí se, policajti šlachta nešlachta tápou, topí se v moři roztodivných předpisů – není lehké potopit lumpa, nazdárci, ještě si počkáte a snad se i dočkáte, že otlemený mezulán svlečen do tepláků bude žádat o přerušení trestu za účelem stoprocentního vykurýrování - vaše vezěňské špitály snad pamatují ještě zlotřilého pana doktora Grünšteina, co říkáte, že se nedokážete postarat o mukla? Nereagujete a dobře činíte.

Blbákov pod Řepou přejmenován na Sršňákov, aby se zbavil totalitního nánosu z let minulých, i lživě neblahých. Současníci, bohužel i učitelé národa budoucích špičkových i nešpičkových pokračovatelů v díle pradědků, vykládají dějinné události a příčiny chování spoludomorodců velmi povrchně. Já mám pravdu, ty máš pravdu, máme pravdu oba. Zvesela kráčíme ku konci. Zeptej se mě, koho preferuji v divokých snech, možná odpovím. V širém světě nenajdeš, anebo stěží, místo, kde pravda září v každou sekundou.

Pod povrchem pravdy bublá magma pekelné budoucnosti. Sršaňské roje táhnou krajinou blahobytu, lásky, pokory a pravdy - bodnou i toho, kdo pouze přihlíží s ústy dokořán, jak se svět proměnil - včera pominulo, dnešek přinese neznámé tahy a zítřek přeje připraveným! K čemu? Nu, přece ke všemu. Může se přihodit, příteli, a budou tě veřejně rožnit, grilovat, pohlreichovat - a pomni, hladovce po pravdě do puntíku nenasytíš.

Poletuj ve společnosti váhavců - žihadlem připomínej kverulantům, že může být klidně i hůř, jestli se nevzpamatují a budou se spolčovat s kýmkoli z opozice. Nevidí opozici, pak litujeme, ale nepostoupili v myšlení ani o píď, moulové!

Letu zdar, potížisté, vzkazuje vyléčená potížistka!

Vytisknout