Jaký byl opravdu vztah orlandského vraha k "islámskému státu"?

22. 6. 2016 / Karel Dolejší

Jaký je ale skutečný vztah vraha k organizaci, která se sama označuje za "islámský stát"? Aby bylo možno na tuto zdánlivě jednoduchou otázku odpovědět, je třeba nejprve pochopit, jak džihádistické teroristické organizace vůbec fungují.

11. září 2001 zaútočila skupina přímo a profesionálně vycvičených operativců al-Kájdy na USA. Krátce poté začal na organizátory útoku mezinárodní hon, který jim už neumožnil prakticky nikoho cvičit, ba dokonce ani s nikým novým adresně komunikovat. Bylo třeba se adaptovat na novou situaci - přežívají jedině ti teroristé, kteří se dovedou rychle učit. Téměř všechny akce al-Kájdy po 11. září tedy měly podobu "iniciativy" vnějších amatérských sympatizantů, kteří se k organizaci otevřeně přihlásili teprve v okamžiku útoku. Někdy takové útoky provedli zcela na vlastní pěst, jindy, jako v případě útoku na redakci Charlie Hebdo, ale fungoval dosti typický scénář: Vedení teroristické organizace pověsilo někam na web neadresně požadavek ("Zabít Charba z redakce Charlie Hebdo!" v časopise Inspire) - a poslušní nohsledi se už akce sami ujali, aniž by od centrály dostávali konkrétní rozkazy, peníze či pomoc. Jen tak bylo možno zajistit OPSEC.

Tento model adaptoval také "islámský stát", ostatně původně jen odtržená pobočka AK, již dávno před vlastními útoky v Paříži. Vyzval příznivce k zabíjení libovolných cílů na Západě bez výslovného rozkazu. Aby byl nějaký teroristický útok považován za útok IS, vedení žádá jediné: Pachatelé musejí během útoku nebo po něm složit přísahu věrnosti této organizaci (beja). Žádná jiná podmínka už není vyžadována. ZDE

Útok v Orlandu byl tedy útokem IS bez ohledu na absurdní argumentaci, že prý Omar Mateen nedostal přímý rozkaz IS k takové akci. Mluvčí IS ale přece již dávno vyzval příznivce, aby nežádali žádné rozkazy a přímo vraždili, koho je napadne. "Alláh" si to už přebere.

Jestliže islamofobové škodí soužití většinového obyvatelstva západních zemí s mírumilovnými lidmi mezi muslimy vyvoláváním paniky a nenávisti, zásahy cenzorů do vyšetřování nebo nekompetentní popírání faktu, že Mateen náleží k IS, k němuž se sám výslovně přihlásil a jemuž přísahal věrnost, vykazují s úsilím prvně zmíněné skupiny synergický efekt. Občan, který není a priori zaťatým straníkem ani islamofobů, ani islamofilů, dojde totiž velice brzo k názoru, že nepoctivá a nevěcná argumentace zaujatě islamofilní strany veřejné debaty je zřejmě motivována naprostou absencí sebedůvěry a prohnilostí kauzy, kvůli nimž je potřeba páchat až takové trapné věci, jako cenzurovat důkazy o zločinu či popírat nos mezi očima.

Vytisknout