Jakoby se nechumelilo...

23. 6. 2016 / Jáchym Bohumil Kartous

Celá tato válka začala jako obyčejný politický boj prezidenta Trumpa s Bruselem o přerozdělování náporu uprchlíků, který Evropa přestala zvládat na konci roku 2018. 

Vše se ovšem vyostřilo do neskutečných rozměrů, jelikož nová politika USA upřednostňuje boj před vyjednáváním.

Navzdory tomu, že to byla Amerika, která první začala ozbrojené konflikty, byla to právě Evropa, která oprášila jaderné zbraně a stanovila ultimátum. Toto ultimátum říkalo zhruba tolik, že v případě dalších útoků budou nejvýznamnější americká města smetena z povrchu zemského.

Ovšem Amerika, ve svém bláhovém pocitu neporazitelnosti, nepřerušila útok a Evropě nezbylo než naplnit svůj slib.

Celý konflikt se tím však pouze zhoršil. Američané byli nuceni sáhnout hlouběji do svých muničních skladů a opětovat útok. Rozpoutala se série děsivých bitev, ve kterých zemřely miliony civilistů. Útoky na obou kontinentech ustaly teprve až ve chvíli téměř 80% zamoření.

Kapitán se unaveně svalil zpět do starého rozvrzaného křesla a dolil si do sklenice gin. Kolem proběhl kocour. Kočky zaplavily některé ze zbývajících základen, ale nikdo neprojevil sebemenší snahu je vyhnat. Kocour zastavil, nabrousil si o křeslo drápy a pokračoval ve své cestě.

Samozřejmě, vždy, když je válka, létají kolem supi. Tentokrát pomyslné mrchožrouty představovali na straně USA Čína na straně Evropy Rusko. Když se nakonec válka přelila i do Asie, nestrannou zůstala pouze část Jižní Ameriky, Austrálie a "překvapivě" Antarktida. Co se týká Afriky, tak do ní začala prchat velká část obyvatel západní Evropy, kteří v ní hledali úkryt před zuřící válkou. Jaký paradox...

A uprostřed toho všeho sedí jen jeden kapitán, kouří dýmku a popíjí gin.

Vytisknout