Copak se ukrývá v analogovém stínu nad minulostí "spravedlivých"...

Narodit se později, byl bych usvědčený rasista

26. 5. 2016 / Bohumil Kartous

Vzpomínám si na řadu takových událostí. V politice rostla hvězda totalitního cenzora Sládka a mezi studenty "elitních" škol se zcela běžně projevoval militantní politický rasismus. Vzpomínám, jak na školním plesu obcházel jeden spolužák přítomné a sbíral podpisy potřebné k založení strany, která měla v podstatě totožný program, jako dnešní rasistické bojůvky Islám v ČR nechceme nebo Úsvit. Přítomní se vůbec nezamýšleli nad nějakou závadností takové iniciativy a pokud vím, mnoho studentů (a pravděpodobně i učitelů) ten canc tehdy podepsalo. Tuším, že jsem to udělal taky.

Na to vše jsem si vzpomněl, když jsem uvažoval o případu Zakii Belkhiriové, muslimky, která si udělala selfie se skupinkou protiislámských demonstrantů v pozadí, aby se pak stala opovrhovanou za své někdejší antisemitské výroky publikované před lety na Twitteru a Facebooku. Uvědomil jsem si, že kdybych se narodil později, nebo kdyby se naopak digitální prostor začal vytvářet dříve, dnes bych musel chodit kanálem, neboť by mi coby publicistovi někdo neustále předhazoval, že jsem ubohý rasista, který si najednou hraje na "dobrosera".

Je to zcela prosté. Představme si, že by se internet začal rozšiřovat o nějakých patnáct let dříve a totality ve střední a východní Evropě se zhroutily v době, kdy bylo možné vytvářet stopy v digitálním časoprostoru a detailně archivovat události, které před jeho otevřením velmi účinně překryl nános času a kolektivního zapomnění. Nechoval bych se pravděpodobně jinak než dnešní "millennials" a s chutí sdílel všechno, co by mi přišlo pod ruku. Tudíž bych dnes měl ve svém digitálním portfoliu takové perly, jako je Bílý jezdec nebo elektronický podpis pod nějakou rasistickou iniciativou. Optikou některých lidí bych se tak stal - kvůli své digitální stopě - naprosto nedůvěryhodným.

Jeden čtenář v reakci na polemiku okolo případu Zakii Belkhirové napsal: "Vaše kritika je zabalená do zohlednění toho, jak byla tehdy mladá a jak je generace Y povrchní, takže bychom neměli brát moc vážně ani jeden z těch předmětných tweetů." Ani v nejmenším nejde o relativizaci prokazatelně antisemitských výroků. Jde o nutnost zasadit událost do kontextu doby, ve které se odehrává, za zcela odlišných a k jiným důsledkům vedoucích podmínek. Ano, generace Y je nutně povrchní, protože pluje na neustále se zvyšující přílivové vlně informací, pod jejíž pěnu je těžké se kvůli vysoké hladině dostat. Neuvědomuje si dostatečně ani to, že digitální stopa, kterou zanechává, může za určité situace - jako v případě Zakii Belkhiriové - vytvořit zcela nový, nepředvídatelný příběh, který už není možné v určitém okamžiku přepsat.

Stejně tak se ale starší generace naprosto mýlí v úsudku, protože není schopná ani elementárního kritického odstupu od své vlastní, nedigitální zkušenosti a neuvědomuje si v návalu sentimentu, že jde o příběhy vytvořené díky existenci digitálního prostoru. Bylo by jistě zábavné "digitalizovat" předdigitální období života žijících generací a dozvídat se najednou "pravdu" obohacenou o úplně nové skutečnosti, které jsou dobře ukryty v analogovém stínu. Netřeba ventilovat, stačí se jen trochu upřímněji podívat do vlastní minulosti a uvědomit si vlastní postojové proměny. Jsem vážně zvědav, kolik pak přiletí kamenů...

Vytisknout