O potřebě mezináboženského dialogu

24. 5. 2016 / Kateřina Duchoňová

Ve vyhrocené společenské náladě, která ostře vystupuje proti příslušníkům jiných kultur či jiných náboženství, se čím dál více objevuje potřeba mezikulturního a mezináboženského dialogu. Informovanost o kulturních specifikách a zvláště o náboženských otázkách je většinou poměrně mizivá, a to potom odpovídá úrovni argumentace.

Zároveň status quo také přispívá k šíření dezinformací, strachu a násilí. Otázkou potom stále zůstává, kdo všechno má na tomto stavu zájem. V médiích se neustále objevují výroky kardinála Duky, prezidenta Zemana, členů Úsvitu přímé demokracie nebo Bloku proti islámu, na zpravodajských portálech je povětšinou možné se dočíst pouze o údajných negativech spojených s uprchlickou vlnou, o dalších útocích na ženy v Německu, o psychoterapeutovi ze Saúdské Arábie, který jako terapeutickou metodu doporučuje bití manželky zubním kartáčkem, o nespokojenosti iráckých křesťanů, kterým byl v České republice udělen azyl, o radikalizaci mladých lidí v západní Evropě a mnoho dalšího.

Samozřejmě soužití různých kultur přináší mnohá úskalí, nelze je zastírat, ale proč se stále generalizuje a neobjevuje se více informací například o aktivitách Sdružení pro integraci cizinců, které pravidelně pořádá interkulturní setkání.

Ta se setkávají s dobrým ohlasem, jak mezi cizinci, tak Čechy, o sdružení InBáze poskytující sociální a psychologické poradenství a mnohé další aktivity včetně Refu-festu, které mimo jiné podpořila řada českých občanů dobrovolnickou činností či finančně, dále aktivity v rámci Hate-free, jejichž podporovatelé se nedávno stali obětmi útoku neonacistů.

Také je zajímavá činnost o.s.Mozaiky – platforma Dialog, která pořádá semináře zaměřené především na osvětu týkající se náboženství, nevyhýbá se ani různým, z našeho pohledu kontroverzním tématům, jako byla například během minulého týdne beseda na téma Ženy a islám, dostaly se ke slovu představitelé různých názorových skupin, nikdo z nich nebyl žádným způsobem omezován v projevu, besedu vedla paní Sophia Pandaya z Kalifornské státní univerzity a pan Arhan Kardas – turecko-rakouský spisovatel a právník, který se zabývá postavením žen v islámu.

Oba zdůrazňovali, že v islámu, stejně jako i v jiných náboženstvích existuje řada myšlenkových proudů z nichž některé jsou extremistické a omezují lidská práva, proti takovýmto je pochopitelně potřeba se vymezit, ale také mnoho liberálních směrů, zároveň možností výkladu náboženských textů je více podobně jako v křesťanství. Také hovořili o tom, že Islámský stát nemá s podstatou islámu nic společného, jedná se o zneužití náboženství k politickým a mocenským cílům, jak tomu bylo a je nejen v případě islámu.

Nebezpečné jsou v kontextu islámu jeho salafistické a wahabistické odnože, jejichž myšlenkové pozadí pochází ze Saúdské Arábie a odtud se dále šíří do světa, nedávno vyšel zde na BL článek o šíření těchto fundamentalistických myšlenek do Kosova.

Oproti extremistické a také konzervativní větvi islámu stojí například súfismus, který může být inspirativní pro současnou kulturu. Mezi jeho výrazné postavy patří i Fethullah Gűlen a jeho hnutí, je to cesta hluboké niterné zbožnosti, která se těší stále větší pozornosti účastníků a je velmi otevřená k jiným náboženským a myšlenkovým směrům, kromě monoteistických náboženství i vůči buddhistickým, gnostickým nebo novoplatonským.

Zároveň se ale stále drží normativních zdrojů islámu, tedy především Koránu jako zjevenému Božímu slovu.Jedním z nejvlivnějších súfijských mistrů byl perský básník Džaláleddín Rúmí, který byl proslulý přátelstvím s jinověrci (zvláště Židy a křestˇany)a svými dobročinnými aktivitami.

Fethullah Gűlen je inspirován těmito myšlenkami, jež ho vedou k radikálnímu humanismu, tato odnož islámu, která je otevřená pozitivním hodotám západní kultury a zároveň čerpá z hlubokých zdrojů súfijské spirituality může být východiskem pro řadu muslimů žijících v západních světě, hledajících cestu k integraci a zároveň vlastní náboženskou identitu. Gűlen je po celý svůj život známý svou podporou demokracie, vědy, dialogu a nenásilí.

Dalším zajímavým představitelem súfismu je Said Nursí, jenž se snažil o propojení islámských myšlenek a moderní vědy, zároveň se vymezoval vůči materialismu. Z křestˇanských představitelů mezináboženského dialogu je výrazný například katolický teolog Hans Kűng, ačkoliv jeho pojetí mimokřestˇanských náboženství úplně nezapadá do výstupů II. vatikánského koncilu. Staví se proti exklusivismu „jediného pravého“ náboženství i proti pluralismu. Trvá na jedinečnosti křestˇanské cesty, ale zároveň vnímá mezináboženský dialog jako vzájemné obohacení a transformaci s ochotou k sebekritice, ale i kladení kritických otázek.

U nás je významným představitelem mezináboženského dialogu především profesor Tomáš Halík, který byl nedávno za své výroky ohledně postojů našeho prezidenta a společenského vývoje v souvislosti s uprchlickou krizí kritizován Českou biskupskou konferencí včetně kardinála Dominika Duky.

Samotný kardinál Duka je ale přitom ve svých postojích v poměrně ostrém rozporu se samotnou hlavou římskokatolické církve. Papež totiž vymezuje doktrínu víry a morálky závaznou pro všechny příslušníky církve. Podle papeže Františka je potřeba pomoci ohroženým lidem jiných kultur a vyznání a snažit se o integraci.

K názorům českého kardinála se vyjadřoval i komentátor britského deníku The Independent Robert Fisk.

Po této kauze následovaly ostudné xenofobní a protiněmecké projevy na Terezínské tryzně proti kterým se ohradila Židovská obec v Praze a Federace židovských obcí v ČR.

Bylo by zajímavé vědět kolik osobních zkušeností s migranty a jejich problémy mají pan Vodička nebo pan Štěch. Zároveň je tristní, že se stále vezou na protiuprchlické vlně ve zcela nevhodné situaci, navíc, když je v ČR imigrantů jen nepatrné množství.

I protiněmecké výroky jsou ostudné, o zvěrstvech napáchaných během odsunu německých občanů se stále povětšinou mlčí, jako by se nikdy nestaly a jako by nesla vinu i řada nevinných včetně dětí a starých lidí. Je potřeba poučit se z minulosti, naučit se diferencovat, kolektivní vina neexistuje a lidská práva jsou nedělitelná, a to včetně práva na náboženské vyznání, pochopitelně pokud se nejedná o extremismus a porušování práv druhých. Svět není jen černobílý.

Zajímavým podnětem k dialogu může být v tomto ohledu i iniciativa představitelů třech monoteistických náboženství House of One, která pochází právě z Německa.

. Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 24.5. 2016