Dosavadní dopady internetu na společnost a naděje na lepší příští

Uzavřeni v digitálních jeskyních ozvěn

7. 7. 2016 / Ivo Barteček

Internet je médium, kde je možné všechno a povoleno skoro všechno, pokud člověk není hloupě přichycen při něčem nekalém, co už ani otrkaná internetová policie netoleruje. V předinternetových dobách docházelo ke zcela přirozeným argumentačním střetům, výměnám názorů, i živelným, kdy se lidé třeba i poprali. Ale byl zde prostor pro objasnění a ukázání jiného pohledu na věc.

Internet ovšem vytvořil ve svých útrobách tajemná místa, kam se slézají názorově ucelené společnosti, které se nepřou, nevyvracejí si bludy, ale které se ve vlastních bludech utvrzují a podporují se v jejich budování. V anglosaském světě se tomuto fenoménu věnují pod názvem Echo Chambers. Převedeno do češtiny - jeskyně ozvěn. Když už se objeví nějaká diskuze, kde se jde argumentačně na kost a do hloubky, pak většinové publikum stejně uteče, protože diskuzi nerozumí anebo iritovaně označí diskutéry za troly a vystrnadí je ze svého území.

V dřívější době byla potřeba silné osobnosti, která byla schopna zfanatizovat dav a dav si svého vůdce obvykle vyvolil a až později seznal svou chybu. Jména většinou nechvalně známých politiků a vůdců plní učebnice dějepisu společně s počty jejich obětí. Tudy cesta k něčemu lepšímu nevedla a nejspíš nepovede. Na jednoho osvíceného a neposkvrněného vizionáře připadají desítky zloduchů, jak se člověk dočte z každodenních zpráv.

Nyní jsme ovšem svědky malých jeskyní ozvěn, kde dochází k názorovému hnití v malém. Jednostranně vedené diskuze, v kterých se démonizuje druhá názorová skupina, zesměšňuje se jejich pohled na svět a označují se expresivními přízvisky. Názory jsou rozdrobené ve svých uzavřených světech a tyto světy spolu již dávno nehodlají komunikovat. V podobném prostředí jsou živeny i ty nejabsurdnější konspirační teorie, které stojí už v tajemné jeskyni ozvěn na vodě, kdyby byly provětrány názorovou mnohostí, zcela jistě by se potopily ke dnu pod tíhou protiargumentů.

Toho se svým způsobem zastánci jednoho pohledu na věc z vlastní jeskyně obávají. Obávají se zhroucení vlastního pohledu na svět, na život, na sebe sama. Proto si bedlivě střeží hranice svého prostoru, své malé jeskyně. Pro takové lidi je střet s protichůdným názorem prakticky vždy potvrzením jejich přesvědčení. Přistupují totiž k informacím a argumentům protistrany s předsudky, které nelze vyvrátit ani pádnými důkazy, protože jejich podstata je především emocionální a sobecká. V zaslepenosti se vypořádají s důkazy tím, že je označí za a) vylhané b) manipulující, zamlčující kořen pravdy, která je nutně na jejich straně c) přikrášlené o objednávku politických/obchodních elit atd.

V těchto jeskyních se řeší a propagují vyslovené nesmysly, které jsou, kdyby se na věc zahleděl nezainteresovaný pozorovatel, vždy zahleděné do sebe a poplatné jedinému správnému názoru, který je nosným trámem jeskyně. Je skoro pravidlem, že jedna jeskyně prakticky automaticky produkuje jeskyni opačného zaměření. Například, tvrdí-li jedna skupina, že UFO je neidentifikovatelný létající objekt, který lze při troše štěstí zahlédnout na obloze, druhá skupina bude zarputile trvat na tom, že létat nejde, vůbec, a ničím, ve vyhrocených chvílích pak prosazuje dokonce tezi, že nelétají ani ptáci.

Pokud v počátcích vzniku jeskyně dojde ke střetu, dočkáme se v diskuzích přehnaných a samozřejmě vylhaných tvrzení a očitých svědků. Jeden viděl UFO v brambořišti své zahrádky, druhý zase viděl, kterak ptáky vyhazují od země malí skřítci, takže ptáci neletí, ale permanentně padají. Přesto se názorové jeskyně ozvěn neustále tráví svou jedinečnou pravdou, až dojdou, obě dvě, do bodu, kdy neposlouchají rozdílné názory a nesnaží se je vyvracet za použití kritického myšlení nebo logiky, ale naopak, hledají v každém důkazu podporu svého tvrzení.

Je to paradox, ale internet otevřel dveře k tomu, abychom se ještě více uzavřeli. Názorová „vzpoura“ je uzamčená ve virtuálním světě, kde je každý revolucionářem ve svém vlastním světě, ale jen málokdo vyjde na světlo světa a ve své revoluci pokračuje tam. Pokud ovšem nedojde náhodou k vyhrocení situace a prolnutí virtuálního světa s tím reálným, čehož jsme svědky nyní v Evropě a to na obou stranách barikády.

Ať se nestranný pozorovatel podívá na tu anebo onu stranu, racionální jádro pudla nenalezne ani v jedné. Obě skupiny se předhánějí v tom, která vymyslí absurdnější důkaz na podporu svého přesvědčení. A žádná nehledá skutečná fakta, jen si některá fakta přikrášluje a mění ve svůj prospěch. Dělají to tak oba znesvářené tábory, oba jsou pro nestranného pozorovatele za manipulátory a demagogy.

Za prvé, skutečné zpravodajství by mělo být pouze o encyklopedických faktech a statistikách. Všechno ostatní jsou jen názory, propaganda a reklama poplatná tomu nebo onomu. To že skutečné zpravodajství neexistuje desítky let zdá se nikomu moc nevadí, protože svět médií se nezměnil a místo aby šla miliarda dolarů do vývoje Wikipedie, utopí se desítky miliard dolarů v pochybných mainstreamových médiích. Forma se možná přesunula do interaktivnější reality, ale pozadí je stále stejné.

Za druhé, skutečným problémem je nepovedená globalizace a znásilnění světa korporacemi, všechno ostatní je podružné. Z toho podhoubí pochází vše, od současných válečných konfliktů, po migrantské a ekonomické krize. Vše má společný jmenovatel - nekontrolovatelný pohyb kapitálu. Je s podivem, že pouze Ilona Švihlíková a pár dalších se snaží bít na poplach a nikdo je neslyší. Anebo slyšet nechce. Za třetí, správná cesta jak vyřešit problémy kapitalismu, je k dispozici na Islandu.

Za čtvrté, je dobře, že na internetu si každý hraje po svém a pro sebe. Ti co spolupracují, se k něčemu společně časem dopracují. A ti, co se někde barikádují, postupně zmizí v zapomnění. To, že se svět postupně zlepšuje je především zásluhou internetu a nových technologií. Zde je potřeba napřít ještě více sil a neztrácet čas řešením problémů zhýralé a dekadentní západní společnosti.

Vytisknout