O vzestupu národního socialismu - nebo xenofobního populismu?

24. 5. 2016

Nemělo by se tomuto novému politickému jevu spíše říkat "xenofobní populismus", ptá se Andrew Stroehlein:

Skutečnost, že v Rakousku téměř vyhrál prezidentské volby ultrapravicový kandidát Manfred Hofer, dokazuje, že vzestup ultrapravice je vážný, argumentuje v deníku Washington Post Anne Applebaum. Poukazuje však na nový jev: ultrapravičáci v dnešních Evropě, jejichž popularita roste, jsou zároveň socialisté a etatisté: požadují silnou roli státu. To se týká jak Hofera, který hovoří nostalgicky o "všeněmecké kultuře", ale i např. Viktora Orbána v Maďarsku a Marine Le Penové ve Francii. Hofer odmítá neoliberální hospodářský konsensus a kritizuje zlo mezinárodního kapitalismu.

Vzniká nový, velmi populární směr národního socialismu - nacionalismus založený na přesvědčení, že stát by měl silně zasahovat do ekonomiky a zřejmě i do dalších sfér života společnosti.

Všechny tyto strany, ať jde o Polsko, Francii, Rakousko, Dánsko či Velkou Británii, se samozřejmě stavějí velmi nepřátelsky vůči uprchlíkům. V důsledku emocionálních protiuprchlických nálad začínají tyto ultrapravicové strany také získávat podporu voličů, které už nudí propodnikatelské postoje středolevicového socialismu i pragmatismus centristické pravice.

Centralizace, nacionalizace a uzavření hranic a ochranářství - to všechno se pro lidem, kteří si nepamatují, že už tady tohle všechno bylo, zdá nové a zajímavé. Málokdo si pamatuje, jakou to vyvolalo chudobu a jak obrovskou míru korupce.

Ještě méně lidí si pamatuje na to, co se stalo naposledy, když se sloučily mocné nacionalistické ideologie se státní kontrolou nad ekonomikou. Varování nefunguje a po tolika desetiletích se minulost stala jen otřepanou frází. Teď, v současnosti, lidé chtějí od politiky emocionální uspokojení, nikoliv rozumnou správu hospodářských záležitostí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 24.5. 2016