Co je regresívní levice?

12. 3. 2016 / Karel Dolejší

Aktivista proti extrémismu Maajid Nawaz v článku "The British Left’s Hypocritical Embrace of Islamism" (Jak se britská levice pokrytecky objímá s islamismem) ZDE kritizuje přístup té části britské levice, která ve svých důsledcích obhajuje islamismus. Islamismem se rozumí nadřazování náboženské ideologie nad principy liberálního státu. Islám je náboženství jako kterékoliv jiné, v západním kontextu jde ale u každého náboženství o soukromou záležitost občana. Pokud tedy někdo prosazuje, aby se společnost řídila spíše náboženskými principy než sekulárně liberálními, podkopává západní společnost. Mezi křesťanskými fundamentalisty, proti nimž regresívní levice bojuje, a islamisty, jichž se zastává, není v principu žádného rozdílu, argumentuje Nawaz. Theokracie je jedno i druhé.

Nawaz pochází z Essexu, kde se narodil rodičům pákistánského původu. Je aktivistou, spisovatelem, komentátorem a politikem. V roce 2015 kandidoval do parlamentu za Liberálně demokratickou stranu v Hampsteadu a Kilburnu. Je také spoluzakladatelem a předsedou thinktanku Quilliam, který se zabývá bojem proti islámskému terorismu.

Čtvrtina britských muslimů sympatizovala s útoky na redakci Charlie Hebdo ZDE (pdf). Muslimové současně vykazují nulovou toleranci vůči homosexualitě ZDE. Podle třetiny britských muslimů je zabíjení z náboženských důvodů ospravedlnitelné ZDE a 36 % jich považuje za správné zabíjet odpadlíky od islámu ZDE. 40 % si přeje zavedení práva šaría ZDE, upozorňuje Nawaz. Tím, že o těchto faktech z důvodu politické korektnosti odmítáme hovořit, nepřestávají existovat.

Existuje však ještě jedna strategie, jak zmíněné skutečnosti odvysvětlit. Muslimové jsou rozhněváni na západní nadvládu, tvrdí se, a protože jim chybějí rozvinuté komunikační schopnosti, levicoví intelektuálové musejí překládat jejich fundamentalistické náboženské požadavky do "správného" jazyka ekonomických a emancipačních nároků, uvádí z vlastní zkušenosti Nawaz. Od muslimů se neočekává, že se budou chovat civilizovaně. Jsou obětmi, jsou "ušlechtilými divochy", a všechno špatné je vina Západu, který je utlačil a zkazil.

Západní levice povzbuzuje u muslimů sebepojetí oběti západního útlaku a ve jménu kulturní diverzity je vyčleňuje z integrace do liberální společnosti. Když se britská vláda pustila do kritiky fundamentalistického islamismu ZDE, list Guardian poskytl prostor islámské extrémistické skupině Hizb ut-Tahrir ZDE, která se proti kritice ohradila. Jde o skupinu, která chce přepsat britskou ústavu a navrhuje například popravy odpadlíků od islámu ZDE. Člen této skupiny Dilpazier Aslam byl dokonce členem redakce Guardianu ZDE. Došlo k tomu bez vědomí redakce o jeho politické příslušnosti, avšak po ukončení smlouvy vyplatil Guardian Aslamovi 30 000 liber odškodného ZDE.

"Samozřejmě, autentický muslim by se neměl dobře oblékat, mluvit jasně, ani pít... Skutečný muslim je ošuntělý. Věrohodný muslim může být jen těžkopádný, někdo, kdo vyžaduje prostředníka, aby "vysvětlil" jeho hněv, bez výjimky prismatem levičáckého ideologického dogmatu. A pokud muslimové nemluví sami za sebe, musejí to dělat jen tehdy, když jsou naplněni hněvem, samozřejmě," uvádí Nawaz.

Podle něj se evropská levice příliš bojí toho, že otevřená kritika islamismu posílí krajní pravici. Jenže alternativou není ignorování nebo dokonce posilování jiného autoritářského směru, islamismu. Muslim je občan jako kterýkoliv jiný. Nemůže po státu požadovat, aby upřednostňoval nebo dokonce vynucoval jeho soukromé náboženské přesvědčení.

***

Regresívní levice v západním pojetí toleruje neliberální principy a ideologie ve jménu multikulturalismu, nepožaduje, aby muslimové respektovali liberální řád. Liší se od regresívní levice postkomunistického střihu, xenofobní levice, která se sama vymezuje vysloveně neliberálně, autoritářsky, islamofobně. Protože však oba směry vlastním způsobem zavrhly neutrální a univerzální občanský princip ve prospěch obhajoby politiky identity, mají toho ve skutečnosti hodně společného.

Nawaz má sám bohaté osobní zkušenosti s extrémním islámem, netají se názorem, že jde o "globální totalitární theopolitický projekt". Ale sledujeme křesťany a atheisty, jako například v redakci Guardianu, kteří se staví na stranu islamistů ve jménu kulturní tolerance.

Podle Nawaze někteří příznivci levice zřejmě věří, že bojují v ideologické válce proti neokolonialistické zahraniční politice západních vlád. Jako typický příklad regresivního levičáka uvádí Nawaz lídra Labouristů Jeremyho Corbyna, který má velmi blízko k Hamásu či Hizballáhu ZDE ZDE ZDE. (V často zmiňovaném rozhovoru pro Channel 4 se Corbyn otázce, zda jsou členové Hamásu a Hizballáhu jeho přáteli, opakovaně vyhýbá a odmítá na ni odpovědět ZDE. Uvádí údajné důvody, proč členy obou uskupení sám označil za přátele, a tvrdí, že s nimi nesouhlasí. Také máte přátele, s jejichž politickými názory nesouhlasíte? Třeba takové, kteří mají být "součástí debaty", ale přitom sami přísahají na to, že svou věc mohou uskutečnit jen ozbrojeným bojem, žádnými mezinárodními konferencemi ZDE?) I když je velmi dobře možné odmítat současně jak agresívní politiku západních vlád, tak náboženské extrémisty, regresívní levice to udělat nechce nebo nedokáže ZDE. Extrémisté jsou pro ni oběti, produkty západní agrese, sami prakticky nenesou odpovědnost za své postoje a přístupy ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE.

Nawaz jistě není sám, kdo je znepokojen podivnými tendencemi levicových ideologů. Čtyřiašedesátistránková zpráva "Siding with the Oppressor: The Pro-Islamist Left" (Zastávat se utlačitele: Proislamistická levice) ZDE (pdf) je svědectvím téhož. Proislamistická levice podle autorů "nadšeně spolupracuje" se zastánci vraždění homosexuálů a náboženskými fašisty. Když se kritika islamismu označuje za islamofobii, dochází ke stejnému ztotožňování muslimů s islamismem, jakého se dopouští krajní pravice. Patologický antiamerikanismus způsobuje, že dochází k přijetí autoritářů a antidemokratů, jen když jsou také protivníky Západu. Jednou z nejhanebnějších aktivit regresívní levice jsou kampaně proti bývalým muslimům.

Sam Harris a Maajid Nawaz v loni vydané knize "Islam and the Future of Tolerance: A Dialogue" (Islám a budoucnost tolerance: Dialog) ZDE vedou spor o islám. Nawaz oponuje Harrisovu názoru, že je islám nereformovatelný. Současně se však oba shodují, že západní regresívní levice je "záměrně slepá" vůči zhruba 20 % podílu islamistů v muslimských komunitách na Západě i v muslimské populaci jako celku. Islamisté odmítají individuální autonomii, svobodu projevu, demokracii, ženská práva, práva homosexuálů a další západní hodnoty. Regresívní levice se projevuje jako neliberální, izolacionistická a uplatňuje cenzuru vůči jakékoliv kritice tohoto jevu, který zlehčuje nebo úplně popírá. Zrazuje přitom univerzální liberální hodnoty a oběti extrémistů, které omlouvá - tedy odpadlíky od islámu, ženy, homosexuály.

Nawaz řadí k regresívní levici osoby jako Glen Greenwald, Harris k ní počítá Noama Chomského ZDE. Chomsky podle něj prezentuje názor, a zřejmě mu i věří, že vše špatné v muslimském světě je ve skutečnosti jen výsledkem západní agrese. ISIS je podle lidí jako Chomsky "produktem" špatné americké politiky, takže téměř všechna vina leží na Američanech. Harris takový přístup označuje za masochismus.

Liberální novinář Dave Rubin ZDE hovoří o regresívní levici jako o levicové verzi Tea Party. Jestliže Tea Party svým fundametalismem zavedla americkou pravici do ideologické slepé uličky a rozložila ji, což vedlo až k Trumpovi, tvrdí Rubin, regresívní levice může udělat totéž na druhé straně politického spektra.

Podle australského publicisty Timothyho Coothese jsou regresívní levičáci "masochisté, kteří brání sadisty" ZDE. Taková praxe, jako je popírání genocidy, od nějž se výslovně distancoval George Monbiot ZDE, je podle něj typická pro média jako The Intercept nebo pro autory jako Chris Hedges. Kořeny kritiky regresívní levice sleduje Coothes ke knize Pascala Brucknera "Tyranie viny" z roku 2006, ale mohl by klidně pokračovat až k Finkielkrautově "Destrukci rozumu" z roku 1987. Protože zde patrně poprvé došlo k výslovné konfrontaci vznikající identitářské politiky levice s univerzálními hodnotami, jimiž se západní demokracie zaštiťují. Případně mohl odkázat i na knihu Jeana-Francoise Revela "Jak zanikne demokracie" z roku 1983. V ní autor průmysl sebeobviňování západních intelektuálů a jeho důsledky přirovnal k fotbalovému zápasu, v němž se naše strana omezila pravidlem, podle nějž nikdy nepřekročí středovou dělící čáru.

Když Coothes pojednává o regresívní levici, naráží mimoděk na stalinismus. A zde, sluší se říci, by bylo třeba rozvíjet souvislost důkladněji. Bylo by třeba připomínat třeba odsuzování "buržoazního a imperialistického" Československa soudruhy, jejichž patron uzavřel alianci s Hitlerem, jakož i veřejné stalinistické "sebekritiky" čerpající ze stejného pramene, jako neustálé sebeodsuzování západních intelektuálů. Je třeba se veřejně zříci buržoazního původu, je-li nezbytné, i rodiny. Neučiníte-li tak, nevejdete do království nebeského.

Označení "regresívní levice" se postupně začíná používat v širším smyslu, pro všechny zastánce levice, kteří fakticky odmítají liberální hodnoty, k nimž se naoko hlásí ZDE. V zásadě je tedy nyní "regresívní levice" totéž, co "iliberální levice". A "iliberální levice" nemusí mít nutně nepřekonatelné problémy ani s "iliberální demokracií"...

Podle vedoucí skupiny Femen Inny Ševčenko je (Západní) Evropa dnes stále více rozpolcena mezi rasitickou pravici a regresívní levici ZDE. Obě skupiny odmítají západní univerzalismus - a regresívní levice svou sebevražednou politikou dělá ve veřejném prostoru místo ultrapravici, která ji nakonec porazí.

Mezi média řazená osobami zde uvedenými k regresívní levici patří například The Intercept, Salon nebo Green Left Weekly. K protagonistům přístupu regresívní levice jsou počítání třeba John Pilger, Noam Chomsky, Tariq Ali, Chris Hedges, Edward S. Herman, David Peterson či Corbynův asistent Seumas Milne. Peter Boghossian, který se zaměřuje na studium kritického myšlení, tvrdí, že regresívní levice už kampaněmi založenými na politice identity a politické korektnosti zničila svobodu slova na půdě amerických univerzit ZDE.

Chcete být také regresívními levičáky a vykopat si vlastní hrob?

Vytisknout