Kterak diplomacie válcuje volání do zbraně

15. 1. 2016 / Daniel Veselý

Bílý dům bezprostředně po zadržení svých námořníků konstatoval, že nešlo o „nepřátelský akt“ Teheránu a posléze uznal, že americké lodě vpluly do íránských vod bez náležitého povolení, což íránská vláda sama potvrdila ZDE. Všech deset námořníků bylo propuštěno po necelých 24 hodinách, jež strávili v íránském zajetí. Teherán konstatoval, že narušení jeho vod bylo pravděpodobně náhodné a Bílý dům se za tento akt omluvil a přislíbil, že se podobná záležitost v budoucnu nebude opakovat.

Celý incident však přišel zdánlivě v nepříliš vhodný čas, takřka jen několik dní před tím, než má vejít v platnost přelomová dohoda velmocí s Íránem o jeho jaderném programu, v jejímž rámci mají být mimo jiné podstatně zmírněny sankce proti Teheránu a „odmrazeno“ 50 miliard dolarů patřících Íráncům ZDE. Přesto, jak se nyní zdá, nebude pravděpodobně harmonogram dohody nijak zvlášť narušen.

Odpůrci normalizace vztahů s Íránem v podobě této krátce trvající příhody nicméně získali celkem vydatnou lekci, jsou-li ji vůbec schopni rozumem pobrat, neboť se ukázalo, že pevné nervy a diplomacie s přehledem válcují nekonstruktivní řinčení zbraní. Těžko lze odhadnout, jak by obě země postupovaly, kdyby oné smlouvy nebylo a kdyby triumf slavila politika konfrontace.

Vskutku komicky se v souvislosti s krátkodobým zadržením amerických námořníků blýskl republikánský kandidát na úřad amerického prezidenta Donald Trump, který v době, kdy byli tito Američané již několik hodin na svobodě, horoval pro to, aby byli propuštěni ZDE. Tato komika má však tuze hořkou, či spíše děsivou příchuť, když si představíme zdánlivě nepředstavitelné – že by tento muž obýval Oválnou pracovnu a navíc by měl k dispozici jaderný kufřík.

Jestliže v Obamově kabinetu v případě íránského jaderného programu převládl osvícený rozum nad hypertrofovaným strašením, poněkud jinak se stávající americká vláda staví vůči jaderné Severní Koreji, která provedla test vodíkové bomby, o čemž však mezinárodní experti slině pochybují ZDE. V této souvislosti se objevil názor, že údajný - již čtvrtý - jaderný test Pchjongjangu je zoufalým vzkazem pro Američany, aby zasedli k vyjednávacímu stolu a aby byla definitivně ukončena korejská válka, jak v relaci Democracy Now! uvedla výkonná ředitelka globálního hnutí usilujícího o ukončení korejské války (Women Cross DMZ) Christine Ahn ZDE.

Spojené státy v reakci na domnělý atomový test Pchjongjangu poslaly nad území KLDR bombardér B-52, který může nést jaderné zbraně, coby „demonstraci síly“, navíc společně se svým jihokorejským spojencem poblíž hranic se Severní Koreou pořádají každý rok pravidelné vojenské manévry, jejichž součástí bývá i simulace taktického jaderného útoku ZDE.

Právě proto, že máme v diktátorském režimu Kim Čong-una co do činění se silně labilním a nevyzpytatelným státem, není přístup Obamovy administrativy vůči němu vůbec rozumný; Obama totiž kráčí v nekonstruktivních šlépějích svého předchůdce. Zde se dlouhá léta upřednostňuje konfrontační politická strategie, aniž by se turbulentní situace na Korejském poloostrově povážlivě zklidnila.

Z tohoto důvodu může dohoda s Íránem představovat i jakýsi „blueprint“ při normalizaci vztahů s jadernou KLDR, což navrhuje prezident nadace volající po jaderném odzbrojení (Ploushares Fund) Joe Cirincione ZDE. Vyžaduje to ovšem spolupráci Spojených států s Čínou, jež má důkladné páky na svého klienta v Pchjongjangu, ale i požadavek, aby Washington upustil od svých podmínek, jak by měla vyjednávání o deeskalaci tohoto napětí vypadat.

Vytisknout