Nemůžeme mlčet!

9. 6. 2015 / Roman Kanda

Vážím si práce, již odvádějí Britské listy v souvislosti s vlnou české xenofobie a rasismu. Ta se v poslední době vzedmula do nebývalé výše a zdá se, že mainstreamová média si jí nehodlají kriticky povšimnout, nebo ji naopak ještě přiživují (další důkaz toho, že na Západ nepatříme).

Vynikající článek Bohumila Kartouse „Češi pořád smrdí…“ tu stojí jako perzifláž xenofobní či přímo rasistické rétoriky. Mechanismus této rétoriky je primitivní, ale účinný: smazává rozmanitost, násilně generalizuje a apriorně negativně hodnotí ve stylu cizí (ne-naše) = špatné, podřadné. Má silný mobilizační efekt, mobilizuje totiž na základě předsudků, které – přiznejme si to – ve větší či menší míře máme všichni. Potenciálně tedy může mobilizovat každého z nás, pisatele těchto řádků i Bohumila Kartouse.

Přestože jsem si vědom autorovy ironické distance, jeho zmínka o Olomouci a okolí, mě naštvala. Proč? Protože jsem v Olomouci studoval a protože jsem se narodil ve městě položeném 18 km jižněji. Tím chci říct, že má reakce byla bezprostřední – rychle protrhla fólii předchozí reflexe, díky níž jsem zaznamenal ironičnost. Avšak zároveň je to reakce pochopitelná. Reagoval jsem přece podle své konkrétní zkušenosti na text, který (záměrně!) vykonstruoval cosi, co mé zkušenosti neodpovídá. A má zkušenost mi říká, že navzdory jednomu incidentu nejsou všichni lidé na Olomoucku rasisté, že jsou zkrátka různí, tolerantní i nesnášenliví. Už z tohoto hlediska je Kartousův text záslužný, řekl bych, že má přímo výchovnou hodnotu.

Na druhou stranu, vidím jistý problém, za který autor nenese vinu, který ale může vstoupit do hry. Je pravděpodobné, že pro některé čtenáře budou ironické signály méně čitelné, prostě tuto instrukci textu přehlédnou nebo na ni z těch či oněch důvodů nepřistoupí. Výsledkem bude, že se ve svých předsudcích utvrdí a nazvou pana Kartouse „rasistou naruby“. S tímto druhem reakcí musí pan Kartous bohužel počítat.

Myslím, že situace kvapem dozrává k tomu, abychom se českou xenofobií a českým rasismem začali vážně zabývat. Navrhuji iniciovat výzvu, která by aktuální projevy xenofobie a rasismu veřejně odsoudila a za niž by se postavily významné osobnosti. Její název by třeba mohl znít: Češi Čechům.

Vytisknout

Související články

Budhismus v České republice nechceme

15.6. 2015

Můj názor na přijímání případných buddhistických uprchlíků je jasný – v žádném případě nebrat! Ale když už to musí být, tak podle následujícího klíče: Text z blogu Ahmeda Bosneviho

Obsah vydání | Úterý 9.6. 2015