Západ potřebuje více rusofilů

9. 6. 2015

Současný dialog mezi Ruskem a Západem skoro neexistuje. Je to prostě soutěž jednotlivých póz a přednes seznamu stížností. Obě strany se přidržují postojů, které byly zbaveny nuancí či možnosti kompromisu. To není dobré pro nikoho. Z mnoha důvodů potřebuje Západ více nesentimentálních rusofilů, píše v deníku Moscow Times Mark Galeotti, profesor mezinárodních vztahů na New York University.

Rusofil není totéž jako loutka Kremlu, bídný jeho apologet a obhajovatel Putina. Je to někdo, kdo má blízký vztah k Rusku, pociťuje vůči němu sympatie a váží si ho, je to outsider, jemuž se líbí Rusko a Rusové a kdo přeje té zemi všechno dobré.

Proč musejí být ti rusofilové nesentimentální? Ruská studia na Západě přitahují velké množství idealistických, romantických mladých lidí, kteří si zamilují Puškina, Dostojevského či Bulgakova. Očekávají, že v Rusku naleznou duchovno, kontemplativno, temné filozofické myšlenky. Po první krátké zkušenosti s moskevským vysokooktanovým nočním životem, superluxusními obchodními domy, všudypřítomnými mobilními telefony mají pocit, že byli zrazeni, anebo že Rusové zradili sami sebe.

Podle mé zkušenosti dokáží Rusové spojit Puškina z restauracemi typu Pizza Hut a zaslouží si daleko víc, než jen aby byli pohodlné karikatury lidí zvnějšku. Autentičtí rusofilové musejí být schopni oceňovat Rusko takové, jaké je dnes, a to takové, jaké ho vidí a tvoří Rusové sami.

Rusofilové ovšem nemusejí být kremlofilové. Vynikajícím důvodem pro to kritizovat současnou ruskou vládu není to, co ta vláda dělá na Ukrajině, ale co dělá samotnému Rusku. Je to dnes země, která je záměrně stále více izolována od moderního, liberálního, rozvinutého světa, o nějž usiluje tolik Rusů.

Je to země, kde jsou výdaje na vzdělávání a na infrastrukturu odsunovány stranou ve prospěch výdajů na budování impéria a vytváření pompézních parád. Je to země, kde může být sedmnáctiletá dívka donucena, aby vstoupila do polygamního manželského svazku, ale sedmdesátileté žena nemůže dostat prášky proti bolesti a léky proti rakovině.

Musí vzniknout prostor pro nuance. Rusy prostě nelze jednoduše charakterizovat buď jako zlovolné kolaboranty s ruským imperialismem, anebo jako jeho nešťasné oběti. Mohou být obojím, nebo ani jedním z obojího. A také, ne všechno, co Kreml dělá, je chybné, sobecké či zlé. Opravdoví rusofilové musejí mít jasné vidění a otevřenou mysl. Musejí být schopni rozlišovat mezi tím dobrým, tím špatným a tím ošklivým.

Ale proč jsou takovéto nuance důležité a proč by bylo dobré, aby byli jasnozřiví rusofilové více slyšeni na Západě?

Zaprvé proto, aby se podle nich řídila oficiální politika. Ve Spojených státech i v dalších západních diplomatických a politických elitách je určité množství inteligentních, dobře informovaných odborníků na Rusko. Také je tam mnoho lidí, kteří jimi nejsou.

Trvalá strategie vyměňování diplomatů v zahraniční služeb, částečně proto, aby se diplomat příliš nepřizpůsobil místním poměrům a nezačal je hájit, znamená, že odborností a empatií se plýtvá. Příliš mnoho diplomatů žije na velvyslanectvích v přistěhovalecké izolaci a jiní si sice vytvoří znalosti o Rusku, o jeho jazyce a o jeho způsobech, ale skončí ve Rwandě nebo v Rumunsku.

Ironií je, že ať už je cílem změnit režim, nebo budovat nové mosty ke Kremlu, nejlépe to dokáží lidé, kteří nejenom znají Rusko intelektuálně, ale dokáží se do něho i vcítit.

Takže kde najdete tyto rusofily s otevřenou myslí? V první řadě je pravděpodobně naleznete v Rusku. Většina přistěhovalců ze Západu tam je proto, protože tam chtějí být, protože jim něco v Rusku něco říká.

Žít v Rusku je nejlepším očkováním proti manipulaci ze strany oficiální ruské propagandy (nejostřejší kritiku Kremlu slýchávám od pracovníků televize Russia Today, kteří tu prokremelskou propagandu musejí šířit denně). Pravděpodobně to zajišťuje, že takoví lidé rozumějí složitostem té země.

V dlouhodobé perspektivě to taky znamená si je pěstovat. Ne každý student ruštiny a Gogola, který se jako postgraduant zabývá ruskou politikou, skončí jako skutečný odborník na Rusko a vyhne se extrémům.

Ale nové generace lidí, ochotných pracovat, studovat a cestovat v Rusku, otevřít se Rusku, budou pocházet z této skupiny obyvatelstva. V době, kdy se výuka ruských studií na Západě omezuje a kdy je Moskva sama daleko méně otevřená lidem zvnějšku, je tohle někdy obtížné.

Ironií je, že z vzestupu nesentimentálních rusofilů by měly prospěch jak Washington, tak Moskva. Západ opravdu potřebuje inteligentnější politiku vůči Rusku a Rusko potřebuje lepší přátele a interprety, než jsou ti sobečtí oportunisté a samolibí konspirační teoretikové, na něž v současnosti tak často spoléhá.

Bylo by také dobré, kdyby lidi byli schopni vzdát se svých pohodlných stereotypů a snažili se porozumět složitějšímu a rozpornějšímu obrazu Ruska. Jenže dosáhnout dospělosti je vždycky těžké, těžké...

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 9.6. 2015