24. 4. 2015 / Štěpán Steiger
Nejistoty, váhání, pochybnosti (a protože jsme v Česku: odpor) – to všecko můžeme pozorovat kolem otázky, zda země, kterou považujeme za svou, má - vůbec – přijmout nějaké uprchlíky. (Naštěstí nikdo menší než ministerský předseda občany ujišťuje, že po velkorysém gestu s přijetím 15 (patnácti) rodin žádná další hrozba podobného rozsahu v nejbližší budoucnosti nepřipadá v úvahu.) Vláda, ve které jsou zastoupeni jak věřící křesťané tak- byť to nahlas říci nechtějí - extrémně umírnění socialisté, musí překonat mnoho potíží. Největší překážkou je odpor veřejnosti, poněvadž vláda nenašla PR agenturu, jež by publiku vysvětlila, proč uprchlíky vůbec přijmout. (Třetímu koaličnímu partnerovi nedovedou ostatní říct, s jakými náklady nutno na uprchlíky počítat.)
S ohledem na všecky tyto potíže navrhuji, aby byla vypsána urychleně veřejná soutěž na autora, jenž by napsal, třeba i jenom stručnou, ale srozumitelnou příručku (návod), proč uprchlíky nepřijímat. (Proti možným námitkám poukazuji na skutečnost, že přece existují příručky všeho druhu – od návodu k slušnému chování až po rady, jak sexuálně uspokojit případné partnery/partnerky.) Musel by sice vysvětlit, že Česká republika se nezříká svého podílu na mezinárodní pomoci – je přece vyspělá i ekonomicky, jak svědčí i momentální hospodářský růst – jenže existují důvody, proč tak činí v míře takřka nepatrné a v budoucnu nulové.
Potíže totiž, musel by autor návodu přesvědčivě doložit, nejsou na straně ČR, nýbrž na straně uprchlíků. Hned první podmínkou jejich přijetí by se mohly ukázat tzv. evropské hodnoty. Místopředsedkyně TOP O9 Helena Langšádlová to formulovala nejnověji (Právo 19. tm.) – je ovšem - zatím - poslední v dlouhé řadě předchůdců, termín je už dlouho termínem inflačním. Paní místopředsedkyně totiž prohlásila: „Ti /mínila uprchlíky/ musí respektovat naše hodnoty, zákony i další pravidla nezávisle na své víře i národnosti.“ Politička neuvedla (ani jiní čeští politici/političky to nedělají), o jaké „hodnoty“ jde. Že by to každý přece věděl? Jde o osobní hygienu? Ve městech o přecházení pouze na zelenou? Je evropskou hodnotou neděle co by svátek (má přece křesťanské kořeny! – byť i současné praxi se už sotva světí), kdežto muslimové slaví pátek? Je to zákaz mluvit arabsky – jazykem ne-evropským, jemuž v ČR rozumí jen hrstečka lidí („A co když se ti Arabové domlouvají na teroristickém útoku?“)?
Prakticky už není evropskou hodnotou soucit nebo milosrdenství, třebaže jsou zakotveny v Novém zákoně, vždyť řídit se jimi by znamenalo pro křesťany v ČR (pravda, jsou v menšině), že uprchlíky vítají.
Zjednodušeně řečeno autor uvažované příručky by mohl doporučit, že za evropské hodnoty považujeme v této zemi všechna pravidla, která zabraňují přijetí více než 15 (patnácti) dalších uprchlíků – neboť pro další už nemáme dost hodnot. Shrnuto a podtrženo: příručky ke kádrování uprchlíků je nám nutně zapotřebí. Jinak jednoho dne zjistíme, že jsme museli přijmout dalších 15 (patnáct) přistěhovalců, s nimiž se jazykově nedomluvíme,o nichž nevíme nic jiného než že přicestovali (pravděpodobně) z Jordánska (kdo ví, kde ta země vůbec leží?) a že jsou – nedej bože! – muslimové.
Jak kádrovat uprchlíky Nejistoty, váhání, pochybnosti (a protože jsme v Česku: odpor) – to všecko můžeme pozorovat kolem otázky, zda země, kterpou považujeme za svou, má - vůbec – přijmout nějaké uprchlíky. (Naštěstí nikdo menší než ministerský předseda občany ujišťuje, že po velkorysém gestu s přijetím 15 (patnácti) rodin žádná další hrozba podobného rozsahu v nejbližší budoucnosti nepřipadá v úvahu.) Vláda, ve které jsou zastoupeni jak věřící křesťané tak- byť to nahlas říci nechtějí - extrémně umírnění socialisté, musí překonat mnoho potíží. Největšípřekážkou je odpor veřejnosti, poněvadž vláda nenašla PR agenturu, jež by publiku vysvětlila, proč uprchlíky vůbec přijmout. (Třetímu koaličnímu partnerovi nedovedou ostatní říct, s jakými náklady nutno na uprchlíky počítat.)S ohledem na všecky tyto potíže navrhuji, aby byla vypsána urychleně veřejná soutěž na autora, jenž by napsal, třeba i jenom stručnou, ale srozumitelnou příručku (návod), proč uprchlíky nepřijímat. (Proti možným námitkám poukazuji na skutečnost, že přece existují příručky všeho druhu – od návodu k slušnému chování až po rady, jak sexuálně uspokojit případné partnery/partnerky.) Musel by sice vysvětlit, že Česká republika se nezříká svého podílu na mezinárodní pomoci – je přece vyspělá i ekonomicky, jak svědčí i momentální hospodářský růst – jenže existují důvody, proč tak činí v míře takřka nepatrné a v budoucnu nulové.
Potíže totiž, musel by autor návodu přesvědčivě doložit, nejsou na straně ČR, nýbrž na straně uprchlíků. Hned první podmínkou jejich přijetí by se mohly ukázat tzv. evropské hodnoty. Místopředsedkyně TOP O9 Helena Langšádlová to formulovala nejnověji (Právo 19. tm.) – je ovšem - zatím - poslední v dlouhé řadě předchůdců, termín je už dlouho termínem inflačním. Paní místopředsedkyně totiž prohlásila: „Ti /mínila uprchlíky/ musí respektovat naše hodnoty, zákony i další pravidla nezávisle na své víře i národnosti.“ Politička neuvedla (ani jiní čeští politici/političky to nedělají), o jaké „hodnoty“ jde. Že by to každý přece věděl? Jde o osobní hygienu? Ve městech o přecházení pouze na zelenou? Je evropskou hodnotou neděle co by svátek (má přece křesťanské kořeny! – byť i současné praxi se už sotva světí), kdežto muslimové slaví pátek? Je to zákaz mluvit arabsky – jazykem ne-evropským, jemuž v ČR rozumí jen hrstečka lidí („A co když se ti Arabové domlouvají na teroristickém útoku?“)?
Prakticky už není evropskou hodnotou soucit nebo milosrdenství, třebaže jsou zakotveny v Novém zákoně, vždyť řídit se jimi by znamenalo pro křesťany v ČR (pravda, jsou v menšině), že uprchlíky vítají.
Zjednodušeně řečeno autor uvažované příručky by mohl doporučit, že za evropské hodnoty považujeme v této zemi všechna pravidla, která zabraňují přijetí více než 15 (patnácti) dalších uprchlíků – neboť pro další už nemáme dost hodnot. Shrnuto a podtrženo: příručky ke kádrování uprchlíků je nám nutně zapotřebí. Jinak jednoho dne zjistíme, že jsme museli přijmout dalších 15 (patnáct) přistěhovalců, s nimiž se jazykově nedomluvíme,o nichž nevíme nic jiného než že přicestovali (pravděpodobně) z Jordánska (kdo ví, kde ta země vůbec leží?) a že jsou – nedej bože! – muslimové.
Vytisknout14.5. 2015 / Karel Dolejší
Česká politická romance utěšeně pokračuje. Premiér oznámil, že republika nepřijme unijní kvóty na uprchlíky, protože potřebným sice pomáhá nesmírně ráda, ale nikoliv z povinnosti. Rozprav o základech kantovské etiky zde netřeba, všichni na první pohl...