"Říkali jí černá huba"

25. 4. 2015

Říkali jí černá huba

Já a moje malá sestra Jana jsme byli jediné romské děti v naší škole. Myslel jsem si, že je to dobrá škola, ale ostatní děti nás šikanovaly, hlavně Janu.

Strkali do ní a říkali jí "černá huba". Říkali jí, že nic neumí, že vypadá odporně a tak.

Dělali všechno schválně. Schovali jí boty - padal sníh, tak jsem ji musel přinést domů na zádech.

Jana se bála chodit do školy. Maminka nám uvařila snídani a odvedla nás do školy, ale Jana začala brečet a hysterčit. Já jsem taky brečel. Takové to bylo každý den.

Stěžovali jsme si paní ředitelce, ale ona nás neposlouchala. Tak jsem se rozhodl, že to vyřeším sám. Postavil jsem se jim, ale když to zjistili učitelé, já jsem byl jediný, kdo byl potrestán.

Začali jsme dostávat horší známky a učitelé všem říkali, že jsme špinaví a že smrdíme. Dokonce říkali, že Jana do školy nepatří.

Pak jsme do školy v podstatě přestali chodit. Nakonec jsme byli za školou příliš mnohokrát. Přišli lidé ze sociálních služeb a odebrali nás od rodiny. Jsme teď v dětském domově.

Karel, 15

Dělají z nás blbce

Jsem ze Slovenska. Hrál jsem ve škole fotbal a vyhrál jsem spoustu cen. Snil jsem o tom, že se stanu fotbalistou.

Když jsme se sem přestěhovali, neuměl jsem česky a škola pro mě byla těžká. Když jsem propadl, poslali mě na testy k psychologovi.

Tam mi ukázali obrázky, které jsem musel dávat dohromady. Měl jsem pocit, že si o mě myslí, že jsem idiot. Bylo to tak jednoduché.

Poslali mě do "praktické" školy, ale byli tam všichni moji kamarádi, tak jsem tam chtěl být taky. Nejméně půlka dětí v té škole jsou Romové.

Já jsem si ale neuvědomil, že to je škola pro děti s duševními poruchami. Babička mě tam nechtěla posílat, ale oni jí řekli, že v normální škole neuspěju.

V praktické škole z nás dělají idioty. Je to opravdu lehké. Učí pomaleji a nemyslím, že odtamtud budu moci jít na dobrou školu.

Andrej, 15

Škola odmítla přijmout romské děti

Chtěla jsem jen zajistit, že moji synové, Pavel a František, mohou chodit do školy. Chtěla jsem je zapsat do blízké mainstreamové školy, ale oni mi to odmítli. Mí synové by mohli chodit domů na obět a vracet se do školy na odpolední hodiny. Ale škola řekla, že nechce přijímat romské děti.

Škola řekla, že mají dokumenty, že jeden z mých synů, František, je duševně nemocný. No, zcela zjevně to tedy není. Už předtím ho dali do praktické školy, když jsem neměla právo se o děti starat.

Řekli, že pro Pavla nemají místo. Zařídil to ředitel školy. Promluvil se školou na druhém konci města a tam Pavla přijali. František v tamější čtvrti chodí do praktické školy.

Ale musejí tam jezdit autobusem a trvá jim to 40 minut. Do zdejší školy by šli pěšky deset minut. Stojí to spoustu peněz.

Ředitel školy o tom hovořil s naší komunitní pracovnicí. Údajně zástupce ředitele školy řekl: "Jediné, co se ten kluk potřebuje pro život naučit, je jak počítat peníze, aby dokázal zaplatit v obchodě."

Amnesty International vyzývá na svých stránkách globální veřejnost, aby písemně proti této situaci protestovala českému premiéru Bohuslavu Sobotkovi.

Vytisknout