O asociálních řešeních sociální politiky

Politika sankcí a politika strachu z dílny MPSV

26. 3. 2015 / Milan Mundier

Není nezaměstnaný jako nezaměstnaný

Sociálně zralý není určitě ten, kdo zaměstná svou drahou polovičku na Úřadu vlády a o těch, kteří „přežívají“ na úřadech práce, se vyjadřuje s pohrdáním. Spousta lidí se totiž stala nezaměstnanými bez vlastního přičinění. Nebyla jim prodloužena pracovní smlouva, stali se pro zaměstnavatele nadbytečnými, přišli o zdravotní způsobilost k vykonávání dané profese nebo byli ze strany svého nadřízeného vystaveni neúnosné šikaně.

Házet tyto a jiné lidi do jednoho pytle s tím málem nezaměstnaných, kteří se práci vyhýbají, je velmi nešťastné. Přesto se dosud mluví o zmrazení životního a existenčního minima, přesto se na sociálních sítích objevila informace o snaze znovu zavést tzv. „nucené práce“. Nezaměstnaní, kteří se opravdu snaží a sehnali si alespoň nekolidující zaměstnání, jsou stále svazováni nesmyslnými předpisy. Jen někteří mají to štěstí, že se ocitnou v „péči“ zprostředkovatele zaměstnání, který je lidský, empatický a profesionál.

Jít dál špatným směrem

Politika sankcí a politika strachu není řešením. Nebude mnohé lidi motivovat, bude je naopak deptat a srážet ještě níž. Lidé nejsou stroje, nevydrží všechno a pracovat s nimi se musí umět. Opravdová sociální politika je taková, která lidi nezastrašuje, ale motivuje a dává jim naději místo oranžových balónků a koblih.

Úspěšný ministr práce a sociálních věcí by měl být také iniciativní tam, kde je to prospěšné! Proč se dodnes nenavázalo na reformu psychiatrické péče? Proč je na úřadech práce spousta nevyužitých sociálních pracovníků a pedagogů, s jejichž pomoci by bylo možné posílit sociální prevenci a komunitní péči? Proč jsou někteří zaměstnanci úřadů práce vybíráni personálními agenturami, bez ohledu na jejich kvalifikaci? A proč se investují peníze do nových supermoderních budov pro úřady práce, zatímco neziskové organizace poskytující sociální služby často bojují o přežití? A jak je možné, že chudým a nemocným lidem je v naší zemi stále možné přerušovat dodávky energií?

Převzít iniciativu

Těch bezmála 15 měsíců je dost dlouhá doba na to, aby došlo k nápravě některých z těchto věcí. Zní to dost pesimisticky, ale řešení existuje. Nesmíme mlčet a nechat se deptat, musíme se ptát, musíme se angažovat a musíme si navzájem pomáhat. A pozorně číst programy politických stran a sledovat práci těch, kteří je ve vysokých funkcích reprezentují. A těm, kteří neobstáli (a přesto dál sedí na ministerstvech či ve sněmovních výborech pro sociální politiku) už druhou šanci nedat.

Vytisknout