Lee Kuan Yew zemřel. Jeho politický odkaz je živý až příliš

25. 3. 2015 / Karel Dolejší

Latinskoameričtí ekonomičtí populisté se zdánlivě singapurskému modelu podobají, jde však o klam. Jejich autoritářství se sice také často opírá o osobní kult a militarizaci společnosti, ohání se však tradiční levicovou rétorikou a pro to, co podnikají v ekonomické oblasti, má angličtina pregnantní výraz "basket case". Lee postupoval jinak. A jeho příklad byl velmi pozorně sledován, takže ovlivnil jak současný ekonomický model v Číně, tak mnoho dalších zemí v asijsko-pacifickém regionu - a nejen tam.

Singapur je velmi ekonomicky rozvinutou zemí. Podle Světové banky je tu nejsnazší podnikání na planetě, podle MMF v globálním měřítku přitahuje Singapur druhé největší investice na jednoho obyvatele. Kvůli autoritářskému politickému systému však není členem OECD.

Podle Bonnského mezinárodního centra pro konverzi byl Singapur v roce 2014 druhým nejmilitarizovanějším státem planety hned za Izraelem. (Následují Arménie, Sýrie a Rusko.) Sídlí zde masivní zbrojařský průmysl, země se stala velmocí v oblasti stavby vojenských hladinových plavidel, ale vyrábí také řadu jiných zbraní ať již ručních (kulomet Ultimax) nebo například dělostřeleckých. Pětimilionový stát těžko může v tak lidnaté oblasti silou armády konkurovat Číně, Rusku, Indii či oběma korejským státům. V oblasti Jihovýchodní Asie se nicméně umisťuje hned za Indonésií a Thajskem, před tradičně na armádu velký důraz kladoucím Vietnamem, který má přes devadesát milionů obyvatel.

Singapur, to není jen "úspěšný obchodní model", ale právě kombinace všeho, co bylo zmíněno: Extrémně liberalizovaná ekonomika, autoritářský politický systém s kultem vůdce výrazně omezující osobní a politická práva, stabilizační konzervativní ideologie a vojenský stát. Tento mix vyvíjený od získání samostatnosti v roce 1965 představuje živoucí výzvu západní tezi, že kapitalismus ke svému plnému rozvoji potřebuje demokracii. Pro mnohé je právě Singapur důkazem, že demokracie by rozvoj "jen zbytečně komplikovala".

Bylo by zajímavé zjistit, kolik občanů České republiky by bylo ochotno žít v restriktivním singapurském systému, kde například hrozí těžké pokuty už za pouhé odhození odpadku na ulici, o politické opozici ani nemluvě - kdyby takový systém zajistil rychlý ekonomický rozvoj.

Přirozeně že asijský autoritářský kapitalismus včetně čínského není v žádném ohledu "systémovou alternativou" západního kapitalismu, ale přizpůsobením místní politické a kulturní tradice striktním požadavkům globálního trhu.

Vytisknout