25. 3. 2015 / Karel Dolejší
Spojené státy od roku 2006 poskytly nyní svržené jemenské vládě pomoc ve zbraních a vojenském materiálu o hodnotě nejméně 400 milionů dolarů ZDE. Po obsazení hlavního města proíránskými šíitskými povstalci ztratili Američané informace o osudu dodaných zbraní a předpokládá se, že změnily majitele. Nyní se zřejmě chystá na jemenské povstalce (nejen) americkými zbraněmi útočit Saúdská Arábie ZDE.
Příběh války v Jemenu je reprezentativní ukázkou prohrané americké války. Zkorumpovaný vládce přizpůsobil prezentaci vnitřního konfliktu ve své zemi narativu "boje proti terorismu", dostal vojenskou pomoc a zatáhl do války na své straně USA, byť v omezené míře (především drony). Mezitím se Íránu, který je údajně spolehlivým partnerem v jednáních o jaderném programu, podařil husarský kousek: Pomocí šíitské frakce v Jemenu vypekl jak Američany, tak hlavní konkurenční mocnost Saúdskou Arábii, které naráz hrozí destabilizace v těsném sousedství. Přitom nejde jen o vojenskou kontrolu území, ale také o jeho kompletní zpravodajské převzetí. Lidé, kteří v dané oblasti zpravodajsky působili, hlásí, že jejich kontakty jeden po druhém umlkají. To má s pravděpodobností hraničící s jistotou na svědomí přímá íránská operace.
Jemenská kauza ukazuje velmi názorně, že dodávky zbraní nikomu v dané zemi nezaručí vůbec nic. Měla by na to pamatovat i Česká republika, která tak spěchá s vojenskou podporou proíránského režimu v Bagdádu. Jako předchozí americká pomoc irácké vládě skončila nakonec v rukou "islámského státu", i současná česká může snadno skončit "na druhé straně" a být použita například k vraždění civilistů, k boji proti Kurdům nebo k čemu jen vás napadne. Celý Blízký východ je v chaosu a věci se mění příliš rychle, než aby existovaly nějaké záruky, že podporujete opravdu to, co myslíte.
Pravděpodobně není nejhorší hrozbou ze strany Íránu jeho jaderný program. Izrael, který tvrdí, že jej tato záležitost "existenčně" ohrožuje, má sám dostatek jaderných zbraní na to, aby se nemusel cítit znepokojen. Avšak íránské kapacity v oblasti destabilizačních operací, jak byly předvedeny právě v Jemenu, mohou být ve skutečnosti daleko větším rizikem. V ničem si nezadají s podvratnými aktivitami financovanými Saúdskou Arábií či Katarem nejprve v Libyi a nyní v Sýrii.
Tyto kapacity ovšem předmětem žádných diplomatických jednání nejsou a zřejmě se jím ani nikdy nestanou. A tak může v regionu stále dokola docházet k tomu, že vojenská pomoc dodaná s cílem "stabilizovat" skončí jako součást procesů jednoznačně destabilizačních.
Vytisknout26.3. 2015 / Daniel Veselý
Uprostřed zjitřené debaty o protestech proti americké vojenské koloně, jež na přelomu března a dubna projede Českou republikou, se formují dva postoje: na jedné straně značný nesouhlas s přítomností amerických vojáků v české kotlině a na straně ...