2. 3. 2015 / Karel Dolejší
Ruské vyšetřovací orgány dospěly k názoru, že střelec, který minulý pátek zabil Borise Němcova, nebyl profesionál. Použil starou sovětskou pistoli v ráži 9 mm Makarov s 20 let starou municí, přičemž náboje pocházely z různých šarží. Chybou bylo, že nechal naživu Němcovovu přítelkyni ZDE.
V této souvislosti nelze nevzpomenout, že Němcov se nacházel na předních místech polooficiálních "seznamů zrádců", jimiž provládní aktivisté konkretizují všeobecnější "vlastenecká" poselství státních médií. Nejpravděpodobnější verzí Němcovovy smrti tak je zabití samostatně jednajícím střelcem nebo skupinou, každopádně však pod vlivem radikalizující oficiální propagandy a honu na "liberály".
V případě vraždy redakce časopisu Charlie Hebdo vrahové také osobně nedostali žádný příkaz. Byli radikalizováni extrémistickými kazateli a poté si vyhledávali "informace" sami. Jedním ze zdrojů, který sledovali, byl časopis Inspire vydávaný al-Kájdou Arabského poloostrova. Několik týdnů před vraždou v redakci Charlie Hebdo tento plátek výslovně ukázal prstem na Stéphane Charbonniera. To stačilo. Nikdo výslovně nekontaktoval budoucí pachatele. Poslušní vykonavatelé se již našli sami ZDE.
Masha Gessen ZDE podrobně popisuje souvislosti nejpravděpodbnější verze Němcovova zavraždění. Putin sotva vydal příkaz k zabití opozičního politika, který již byl za vrcholem slávy a sám postupně velmi sympatickým způsobem uvolňoval místo o generaci mladšímu Alexandru Navalnému. Prostřednictvím svého propagandistického aparátu však Kreml ukazuje prstem na "zrádce ohrožující ruskou národní existenci" a vytvořil tím společenskou atmosféru plnou hněvu a nenávisti, kde "dobrovolník" či "dobrovolníci" mohou jednat v nejlepším přesvědčení, že zabitím "zrádce" bojují za přežití své země.
Prvním závěrem z výšeuvedeného srovnání je, že "pravoslavný džihád" proti Západu, který vedou ruská státní média řízená ultrakonzervativními pravoslavnými nacionalisty typu Dmitrije Kiseljova, může být ve svých důsledcích stejně smrtící, jako džihád islamistických extrémistů.
Druhý závěr, na který jsme zřejmě poněkud pozapomněli, zní, že slovo plné nenávisti může být samo o sobě velmi nebezpečnou zbraní.
Vytisknout7.5. 2015 / Ondřej Krátký
Charlie Hebdo nepřestává být námětem – příběh chlapíků, co si z ostatních stříleli tak dlouho, až někdo další postřílel je samotné, je stále barometrem multikulturních postojů současného Západu. Ty jsou, minimálně v pohledu na dané téma, ale víc než ...