"Donšajni" a "Armageddon" a jejich hodnocení v hromadných sdělovacích prostředcích

1. 12. 2014 / Jiří Paroubek

V sobotu 15. listopadu dávali v televizi českou filmovou komedii Donšajni a hned pak na jiném programu americký katastrofický film Armageddon. V příloze Lidových novin "Pátek. Lidové noviny", v níž je vždy podrobný televizní program na další týden, k údajům o některých filmech připojují procento vyjadřující kvalitu filmu. Nejnižší je nula a nejvyšší 100 %, takto krajní hodnocení ale dosud žádný film nezískal. Donšajni dostali 30 % a Armageddon 74 %.

(Autor není totožný s bývalým šéfem ČSSD, je to shoda jmen, pozn. red.)

Takové hodnocení je úplně neuvěřitelné. Armageddon je hloupoučký film sestavený z nejhorších klišé, s nesmyslným dějem a neživotnými postavami. Donšajni sice nejsou vrcholem filmového umění, jeho děj není nic moc, ale je to velmi dobře režírovaný a zahraný film představující několik zajímavých lidských typů, který podává napůl vážný a napůl ironický, neelitářský pohled na operu, kterou přibližuje i divákovi, který není úplně jejím ctitelem. Nebudu opakovat, co zde již lépe napsal J. Čulík ve své podrobné recenzi, ale každému včetně milovníků katastrofických filmů musí být jasné, který z obou filmů něco přináší a který jen opakuje mnohokrát použité scény a postupy a montuje z nich nesmyslný celek. O obou filmech vypovídá už jen to, že při sledování Donšajnů nemá televizní divák nutkání přepnout na jiný program, které naopak při sledování Armageddonu má neustále.

Ještě horší je, že hodnocení Lidových novin není ojedinělé, ale je vlastně "mainstreamové". Podobně vysoko byl Armageddon hodnocen, když se objevil, doprovázen mohutnou reklamou. Podobně nízko byli hodnoceni Donšajni po své premiéře i v dalších měsících, i když ho Česká filmová a televizní akademie poslala do soutěže o tzv. Oscara, takže je vidět, že alespoň někteří odborníci jsou schopni objektivního pohledu. Čím může tak nehorázně vysoké hodnocení Armageddonu a nízké Donšajnů být způsobeno? Že by se hodnotitelé chtěli pomstít režiséru Donšajnů J. Menzelovi za jeho hloupé a urážlivé řeči pronesené v kampani za zvolení K. Schwarzenberga presidentem o tom, že Češi jsou zbabělci, protože jsou potomky nevolníků (např. ZDE)? Tyto řeči jsou vrcholně trapné, ale že by to vadilo právě lidem, kteří psali na Donšajny krajně nepříznivé recenze a kteří nepochybně volili právě K. Schwarzenberga? A že by vysoké hodnocení Armageddonu bylo způsobeno láskou hodnotitelů k Americe a k americké masové kultuře? To také asi ne, i když tato láska o sobě u těchto lidí někdy dost dává znát, ale právě v příloze Lidových novin s televizním programem jsou mnohé americké filmy z oblasti masové kultury hodnoceny hodně nízko, zjevně v souladu s jejich nízkou kvalitou.

Podivné hodnocení obou filmů bude způsobeno spíše tím, že jeho původci podléhají v případě Armageddonu propagandě, která ho prosazovala, a v případě Donšajnů nechuti k nedramatickému umění s pochopením pro všechny lidi, kterým se vyznačují filmy režírované J. Menzelem a které je paradoxně v naprostém rozporu s označováním prostých lidí za zbabělce s poddanskou duší. Je smutné, že právě část kulturní elity podléhá reklamní a propagandistické masáži víc než kdo jiný a že není schopna najít cestu k obrazu života obyčejných lidí, od kterých se viditelně čím dál víc vzdaluje. I to je důvod k tomu, aby se vliv elit, které jednají čím dál méně v souladu s tím, co si občané myslí a co chtějí, omezil a konečně se zavedla přímá dekokracie.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.12. 2014