Papež František kontra islamofobie

1. 12. 2014 / Boris Cvek

Jeden z nejnechutnějších trendů poslední doby, jaký pozoruji na českém Facebooku, je islamofobie, přesvědčení, že islám stojí na principech, neslučitelných s evropskou liberální kulturou. Ještě horší je, když ti samozvaní znalci islámu, který představuje více než tisíc let složitých dějin od Indonésie po Maroko, mluví o tom, jak je naše občanská, liberální Evropa postavena na křesťanství, které je tak kladeno do protikladu k islámu.

Ti lidé naprosto zapomněli, že Evropě trvalo staletí, než se zbavila těch svých tradic, které byly tak podobné těm tradicím, které nám dnes vadí v některých ultrakonzervativních muslimských zemích, tradic omezení náboženské svobody, tradic nerovnosti před zákonem, tradic ponížení žen a homosexuálů. Ještě ve třicátých letech jsme tady v „křesťanské“ Evropě měli ideologie, které na toto evropské dědictví navazovaly, jedna z nich dokonce uchvátila největší národ Evropy a vedla k druhé světové válce.

Dějiny křesťanské Evropy nejsou nějakým homogenním kontrastem k dějinám islámského světa, spíše naopak vykazují podobnost v mnoha různých interpretacích obou náboženství a jejich potýkání, sdílení, v jejich reakcích na konkrétní společenské podmínky. Tak se např. z katolicismu, který za papeže Pia IX. v 19. století odmítal náboženskou svobodu, demokracii, občanskou společnost, stal o sto let později myšlenkový proud, hájící lidská práva a svobodu svědomí a demokracii (je pochopitelné, že na to mělo vliv přesunutí katolického kléru z okolí královských trůnů do sklepení bolševických věznic).

Rozumný člověk, kterému záleží na dědictví osvícenské, liberální Evropy, bude zásadně odmítat paušalizaci toho či onoho náboženství s tisíciletou, nesmírně bohatou kulturní historií jako „dobra“ nebo „zla“, to je totiž metoda starých dob náboženské nesvobody a fašistické xenofobie. Podobně fungovala logika kolektivní viny židů v očích nacistů. Měla by to být naprostá samozřejmost, že jakoukoli paušalizaci ohledně islámu odmítneme, zejména takovou, která budí emoce, na nichž bývaly postaveny protižidovské pogromy.

Bohužel fašistická xenofobie je v nitru mnoha lidí mnohem hlouběji zakořeněná než základní liberální hodnoty. Bojí se práva šaría, aniž by o tom něco pořádně věděli (jejich „vědění“ o islámu je na úrovni antisemitských povídaček z 19. století o tom, že židé zabíjejí z důvodu svých náboženských obřadů malé křesťanské děti), ale nebojí se paušální nenávisti a návratu k mentalitě, která má v dějinách Evropy reálnou tradici, ústící do holokaustu.

O to více mne potěšilo, že nejvyšší představitel katolické církve, papež František, spolu s představiteli pravoslavné církve v Turecku ZDE, kterážto církev zná islám z první ruky během mnoha staletí společného života s muslimy, navštívili Modrou mešitu v Istanbulu jako výraz mezináboženské harmonie. Nedělám si iluze, že naši rozumbradové islamofobové budou schopni dojít k tomu, že něco na jejich postoji k muslimům není v pořádku, paušální nenávist holt zaslepuje a paralyzuje, ale mohli by konečně přistoupit na to, že nenávidět je třeba kromě cizokrajně vypadajících muslimů také vzdělaný katolický klérus, špičkové vědce a intelektuály, liberály, socialisty, humanisty – no, řekněme to zkratkou: rovnou a bez okolků by se měli přihlásit k Adolfu Hitlerovi.

Extremismus
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.12. 2014