Recenze:

Sovětské letkyně ve Velké vlastenecké válce

28. 7. 2014

Svou publikaci pojal jako unikátní dobovou fotografickou práci opatřenou rozšířeným popiskovým aparátem. Tuto práci je možno zařadit do u nás čtenářsky úspěšného odvětví literatury faktu a naučné literatury. Publikace je členěna na čtyři části -- krátký úvod o předválečném období a úloze sovětských žen převážně ve sportovním odvětví letectví i jejich celosvětové úspěchy v civilním letectví, a na tři hlavní části -- věnovaný takzvaným nočním čarodějnicím, jak si s oblibou létající osádky říkaly, tedy nejznámějšímu ženskému vojenskému 588. nočnímu bombardovacímu pluku, který je známější pod pozdějším označením 46. gardový noční letecký bombardovací pluk, dále pak 586. stíhacímu leteckému pluku a 587. bombardovacímu leteckému pluku -- později přeformovanému do 125. gardového bombardovacího leteckého pluku.

Práce autora je ve všech kapitolách opřena o mnohdy unikátní a doposud nezveřejněné fotografie. V popiscích se postupně věnuje zformování každého pluku a provází ho poutavé příběhy známých i méně známých pilotek a letovodek z každé letecké jednotky. Jejich úspěchy jsou konfrontovány s informacemi o jejich protivnících, tedy pilotech německé Luftwaffe, čímž dílo získává na poutavosti. Ojedinělost a unikátnost publikace spočívá právě v obrovském množství fotografií, které se autorovi podařilo nashromáždit i přes to, jak je tato činnost ve státech bývalého Sovětského svazu náročná, ale i neobyčejně nákladná. Svá zjištění o válečném působení sovětských ženských leteckých pluků především opírá o autentická svědectví žijících leteckých veteránek, ale i o svědectví dalších pamětníků a badatelů. Některá svědectví jsou opředena doposud neprobádanými mýty a snad i spekulacemi, především co se týče nejúspěšnější stíhací pilotky Lidyje Litvjak, kdy je uvedena informace o jejím válečném a i poválečném osudu po sestřelení. Zde je třeba s autorem nesouhlasit, i když jeho tvrzení je velice zajímavé a poutavé, ale je opřeno jen o údajná svědectví pamětníků žijících v tehdejším Sovětském svazu.

Autorovi je přesto nutné vyjádřit obdiv a poděkování za získání informací, které se velice těžko ověřují ve válečných dobových archivech, i proto, že tyto jsou v současné době utajeny a například na rozkaz ruského generálplukovníka Volkogonova ze dne 13. dubna 1990 bylo v Institutu vojenské historie spáleno 7 tun dobových dokladů a archiválií z válečného roku 1941. Podobným byl rozkaz armádního generála Garejeva z 10. června 1991, kdy v Generálním štábu Ozbrojených sil Ruska bylo zničeno 5 tun archiválií, vztahujících se k období 2. světové války. A to nejsou veškeré likvidace a skartace.

V předkládaném díle je několik nesrovnalostí, se kterými se není možno ztotožnit. Větší pozornost by stálo za to věnovat udělovaným vyznamenáním jak sovětským, tak i německým, a uvést i posloupnost jejich udělování. Na straně 104 je uvedeno, že pilotka Olga Sanfirovová byla vyznamenána ne zcela běžným Řádem Alexandra Něvského, kdy stojí za zmínku uvést, že zmíněný řád měl velitelský charakter, a proto jimi v pluku byly vyznamenány pouze velitelky letek. Na straně 107 je uvedeno znění "Druhý ukrajinský front", namísto správného 2. ukrajinský front. Na straně 216 by bylo vhodnější uvést bojové lety, namísto termínu vzlety. Na straně 229 bych doporučil uvést, že budoucí dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu stíhací pilot Lavriněnkov se po sestřelení dostal do sovětského partyzánského oddílu, za což byl vyznamenán Medailí Partyzánu Vlastenecké války 1. stupně, a odtud se později následně dostal zpět k letecké součásti. Na straně 274 je zmíněno, že Řád rudého praporu -- Orden krasnogo znameni -- byl udělován i příslušníkům NKVD. Zde bych podotknul, že všechna vyznamenání sovětského Ruska byla udělována všem, tedy i příslušníkům NKVD, zejména pak v bojových jednotkách. V popiskovém aparátu uvést údaj o CAMO, že se jedná o Ústřední archiv ministerstva obrany - Centralnyj archiv ministerstva oborny a dvě drobné chyby na str. 272 kde je uvedena zkratka VO -- má být VA -- vozdušnaja armija -- letecká armáda a v neposlední řadě uvést, že NBAP -- je noční bombardovací letecký pluk -- nočnoj bombardirovočnyj aviacionnyj polk.

Nejedná se o závažné chyby a nic z toho neubírá na kvalitě a autentičnosti zmíněné publikace. Jednoznačně ji lze doporučit jak široké laické i odborné letecké veřejnost, tak i badatelské a historické obci.

Zvláštní dík stojí za to i vést překladateli Ing. Zbyňku Hruškovi. který odvedl velice dobrou práci.

(Jiří F. Šiška, člen Obce spisovatelů a člen Klubu autorů literatury faktu)

Vytisknout