Ministryně práce a sociálních věcí Mgr. Marksová (ČSSD), tak v praxi vypadá trestání úspěšných!

29. 7. 2014 / František Štván

Mít dnes práci považuji za úspěch. Mít ji čtyřicet roků, považuji za mimořádný úspěch. Přesto i po tak dlouhé o ni lze přijít. Bohužel se mi to díky erudované (?) šetřivosti guvernéra ČNB Singera, který je rád, že dnes nemusí ve svém národohospodářském nadšení, jak mi z očí do očí řekl, myslet na lidi, ale jen na čísla, stalo.

S upřímnou jízlivostí dodávám, že pokud někde pan guvernér ušetřil, pak na propuštěných zaměstnancích, ale stát z toho, kromě většího počtu nezaměstnaných (dnešní národohospodáři za to paradoxně získávají slávu), nebude mít nic.

Dám ruku do ohně, že guvernér Singer v Parlamentu ČR přednese informaci, že ČNB za rok 2014 nedisponuje žádným volným zůstatkem zisku, který by mohl být odveden do státního rozpočtu. Ušetřená mzda na "Štvánovi" tak klidně může skončit v nějaké národohospodářsky erudované reprezentativní investici na čtyřech kolech. Ale zpět k nadpisu mého článku.

Pokud člověk pracoval tak dlouhou dobu, pak je celkem logické, že může něco vlastnit, a to i včetně úspor, neboť politici nikdy neopomenou obyčejným lidem radit, aby si na důchod šetřili.

Legislativní realita je však taková, že se v těchto radách skrývala a skrývá i nechutná podlost. Pokud se rozumně hospodařící člověk, přesněji řečeno, ten kdo nalétl radám "moudrých" politiků, ocitne po tak dlouhé době bez práce, pak se dostane do situace, že mu příslušný úřad skrze uvážení úředníka nařídí , aby ke krytí svých sociálních potřeb použil peníze z prodeje úředně nadbytečného majetku či úspory a teprve až se ocitne v majetkové situaci lidí, kteří práci třeba ještě nikdy nezískali, tak dostane všechny dávky, které náš sociální systém nabízí.

Ergo kladívko, ač člověk platil čtyřicet roků sociální pojištění, včetně daní a zdaněné peníze použil na zadní kolečka, tak pojistné plnění dostane až tehdy, kdy mu v rukou po celoživotním snažení zůstane, slušně řečeno, jen trus.

Zkrátka a dobře. Stát těm co pracovali a chovali se odpovědně dá pojistné plnění tehdy, až si ho ještě jednou zaplatí. Zřejmě proto, aby nemusel progresivním zdaněním trestat horních deset tisíc. Jak by k tomu například pan guvernér Singer přišel. Nebo se, paní ministryně Marksová, pletu?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 29.7. 2014