Sankce nebudou fungovat - budeme muset s Vladimirem Putinem jednat

25. 7. 2014

Zničení letu MH17 bylo strašným zločinem. Byl jsem britským velvyslancem v Moskvě v době vraždy Alexandra Litviněnka a viděl, jak Rusové s takovými katastrofami zacházejí. Tehdy, jako teď, Moskva vyrobila záplavu zavádějících "faktů". Ale tehdy, jako teď, byl skutečný příběh od začátku dost jasný. Litviněnko byl téměř jistě zavražděn na příkaz ruských zpravodajských služeb. A let MH17 byl téměř jistě sestřelen raketou vystřelenou odpadlíky na východní Ukrajině podporovanými Ruskem. I kdyby Rusové nebyli přímo zapojeni, pravděpodobně dodali raketu a výcvik potřebný k jejímu ovládání. Jsou spolupachateli zabití 298 nevinných civilistů, včetně 10 Britů, napsal Tony Brenton.

Tlak na západní vlády, aby "něco udělaly", se stal akutním. Nepochybně existují věci, které by dávaly smysl. Některé jsou nasnadě - jako posílení přítomnosti NATO v pobaltských státech. A některé neřešíme - jako otázku, zda snižování našich výdajů na obranu není třeba zvrátit. Ale pozornost se z větší části soustředila na špatném místě: Na ekonomické sankce.

Sankce jsou přitažlivé, protože jsou viditelné a trestají. Jenže nefungují. Připomínají ruský příběh o rolníkovi, který rozčílen pomalostí svého koně nebohé zvíře umlátil a tak neměl žádný dopravní prostředek, jakkoliv pomalý. Západ po 2. světové válce uvalil na Rusko/SSSR sankce šestkrát. Nikdy nefungovaly. Chaotický bojkot moskevské olympiády v roce 1980 - uvalený jako součást řady sankcí po invazi do Afghánistánu - by měl opravdu vést k zamyšlení všechny ty, kteří nyní prosazují bojkot světového šampionátu v roce 2018 v Rusku. Byli to afghánští bojovníci, ne tlak Západu, co nakonec vedlo k odchodu vojáků Moskvy.

V zemích tak urážlivých jako Rusko sankce prostě podporují síly, které jsou k Západu nejvíce nepřátelské. Stalo se dokonce známkou patriotické pýchy mezi vysoce postavenými Rusy být na seznamu sankcionovaných osob. Každé nové kolo sankcí posiluje Putinovo postavení u veřejnosti jakožto šampióna proti dravému Západu. Sankce také posilují významnou část elitních Rusů, která tvrdí, že závislost na ekonomických vazbách se Západem je nebezpečná.

Přejí si mnohem samostatnější a státem ovlivňovaný přístup k rozvoji - aby zavřeli dveře západnímu vlivu a idejím, které byly ve smutné nedávné historii Ruska nejnadějnějším výdobytkem. Vzhledem k tomu není překvapením, že dokonce klíčoví političtí oponenti Putinova režimu, zejména Michail Chodorkovskij, odsoudili sankce coby kontraproduktivní.

Mezitím byl skutečný dopad sankcí zanedbatelný. Ano, jsou tu určité ekonomické škody, a dost možná mohou být další. Ale pro režim postavený na zpravodajských službách podbízející se obyvatelstvu, které prahne po oživení národní velikosti, je to cena, kterou má smysl zaplatit. A ruské peníze mohou najít alternativy ke společnostem a centrům spotřeby na Západě. A co je neuvěřitelné, EU blokuje finanční asistenci malým soukromým ruským společnostem - které mají klíčový význam pro vznik civilizovaného postputinovského Ruska.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Ukrajina
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.7. 2014