Proč někteří Češi věří nekriticky ruské propagandě?

Je to marná snaha naštvat ty, kdo nám vládnou

23. 7. 2014

Většinou je to jinak, pane Čulíku. I na ostrovech je pravděpodobně stejné procento lidí, kteří věří nějaké propagandě. V našich luzích a hájích je to většinou tak, že Češi nevěří žádné propagandě. Ale dávají ostentativně najevo, že věří právě té, která hlásá opak toho co mainstream, píše čtenářka, která se podepsala, ale bojí se uvést své jméno.

Vůbec to není o víře v něco. Je to jen marná snaha nasrat ty, kteří nám vládnou. Je to jako za socialismu. Jen taková hra. Nic se nezměnilo. Oni se tváří, že nám dobře platí a my se tváříme, že jim za to odvádíme dobrou práci. Ale nevěří tu nikdo nikomu. A to je ještě větší tragedie, než věřit ruské propagandě.

Také nemáme důvod nikomu věřit. Vezměme si takovou paní Řápkovou, ta vystudovala práva v Plzni, nikdo z ročníku ji nezná, ona sama se proflákla v přímém přenosu, že neví ani název ulice kam chodila na fakultu a v závěru z ní nevydolujete ve kterých městech jsou nejvyšší soudy. A to je "vystudovaná" právnička!

Jiná známá kauza je počítání chyb na petičních arších Okamury. Když vám expert statistického úřadu sdělí, že chybovost jednoho vzorku je 12 procent a druhého vzorku je chybovost 13 procent, pak celková chybovost je 25 procent! Tady jsou základy nevíry v cokoliv u nás. Někdo nám tu, jde sakramentsky vzorem. Třeba ČSSD a slib, že stopnou církevní restituce.

Chovají se k nám ty naše "špičky" jako prasata. Proč bychom se my měli, sakra, chovat jinak k nim? Morálka? Buďme lepší? Ne, to nezkoušejte. A na závěr ryze české přísloví: KAŽDÝ DOBRÝ SKUTEK MUSÍ BÝT PO ZÁSLUZE POTRESTÁN.

P.S.Ta procenta u vzorků jsou ilustrativní. Nechtěla jsem se hrabat v Googlu. A tak se tam mějte v té zelené zemi hezky. Doufám, že vám jeden skeptik náladu nezkazí.

Těším se na další váš článek. Hezký den. Pokud byste chtěl text použít, klidně, ale prosím bez podpisu a mailové adresy.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 24.7. 2014