Proč si mě už nebude vážit Jeho Excelence

25. 7. 2014 / Štěpán Steiger

Byly o ní napsány (a dále se píší a budou psát) stovky knih a desetitisíce článků a úvah -- nepočítaje polemiky! O nic takového se tu nepokouším. Nicméně musím Jeho Excelenci oponovat. Pan Gary Koren je totiž diplomat, jenž svou zemi zastupuje v cizině. (Mimochodem, v zemi, jejíž vládní politika, bez ohledu na politický profil vlád, je mimořádně proizraelská -- počínaje prezidentem s jeho rasistickými, antiarabskými výroky, přes ministerstvo zahraničí, zpravodaje ČT v Izraeli, minulé i současného, až po převážnou část médií.) Musí proto hájit politiku vlády, která jej vyslala, což také znamená, že o některých záležitostech mluvit/psát nemůže (nesmí), o jiných pouze v intencích svých nadřízených. Nemusí přitom vyloženě lhát, stačí, aby zamlčel nebo jenom částečně se dotkl tzv. citlivých míst nebo problémů. Jde-li přitom o záležitosti týkající se probíhající války, ocitá se na tenkém ledě, jehož prolomení si nemůže dovolit.

Tak např. na otázku, kdo má "zodpovědnost za utrpení Palestinců v Gaze od roku 2007", odpovídá -- a jinou odpověď přirozeně od izraelského diplomata očekávat nemůžeme -- "Mám na mysli Hamás, radikální islamistickou organizaci". Nemusíme se s Hamásem přátelit, ale uvažte, je-li odpovědný za to, že v tomto největším ghettu světa, jak je časem Gaza (vzhledem k izraelské blokádě hmotně zcela závislá na Izraeli) charakterizována, měla před dnešní válkou "sotva 8 hodin denně elektrický proud, nepitnou vodu, odpadní vody byla nucena odvádět do moře, hygienická zařízení byla uzavírána pro nedostatek paliva, odpad se válel v ulicích"? (Abych nebyl obviněn z antisemitismu -- což s oblibou činí Izraelci a zejména jejich vláda vždy, když se objeví kritická poznámka vůči Izraeli: uvedené údaje pocházejí z článku Nathana Thralla v New York Times 17. tm. -- tento deník je, jak víme, vše, jen ne protiizraelský.)

Už tyto údaje -- útržkovité, a navíc o situaci trvající desítky let -- dávají aspoň nahlédnout do rozpoložení plného beznaděje, jež vládne v Gaze. Jeho Excelence ovšem tvrdí: "Izrael ctí lidský život." (Zapomněl dodat, že zpravidla jen pokud pokud je to život izraelský.) A pokračuje: "Izrael střeží demokratické a liberální hodnoty a respektuje práva menšin." Pan velvyslanec nesmí vědět -- možná, že skutečně neví -- že pokud nás to zajímá (a "situace nám není lhostejná"), můžeme denně číst o tom, jak vojenské hlídky na hranicích Izraele a "autonomního" území Palestiny jednají s Palestinci, kteří přecházejí hranice, jak izraelští osadníci -- usazující se protiprávně ale s vládní podporou, na okupovaném území - spalují olivové sady Palestinců atd. Dodejme: beztrestně.

"Cílem Izraele bylo a nadále zůstává zajistit svým obyvatelům bezpečí a klid, a to nejen krátkodobě." , píše Jeho Excelence a končí výzvou: "(bych) chtěl apelovat na všechny, kdo nejsou lhostejní a chtějí situaci porozumět /zdůrazňujeme my/, aby .....přestali stavět Izrael a Hamás na stejnou úroveň." Ovšem, úroveň je nestejná: ve chvíli, kdy je psán tento článek, je úředně známo, že v Gaze zabily izraelské ozbrojené síly, jejichž vláda "ctí lidský život", 732 Palestince -- v naprosté většině neozbrojené civilisty, z nichž třetina byly děti (!), a více než 6 000 osob zranily. Izraelské ztráty v tomto okmžiku: 30. Zabíjení pokračuje, neboť "klid a bezpečí" Státu Izrael podle ministerského předsedy Benjamina Netanjahua dosud zajištěno není.

Uvědomuji si, že Jeho Excelence, pokud se k ní tento text vůbec dostane, mne napříště sotva zahrne mezi ty, jimž "situace není lhostejná" a jež proto ctí. Leč bohužel -- protože mi není lhostejné, co prožívá Gaza, bez klidu a bezpečí, musel jsem na dílčí poznámky pana velvyslance reagovat.

Vytisknout