Když se věci nesmějí řešit postaru

23. 7. 2014 / Pavel Gajdošík

Asi každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy byl strašně frustrovaný poznáním, že vyřešit problém postaru se nově rázem nesmí, byť to zakázané bylo přitom tak efektivní, že to nově lze jen těžko nahradit.

Postaru učitel drzé žáky krotil rákoskou, děti se doma řezaly a pak byl chvíli klid, zločinci se rovnou věšeli, a když se vedla válka, tak se mohlo zabíjet bez obav, že vám to okolní svět bude vyčítat.

Izraelský velvyslanec v USA Ron Dermer, který v pondělí ve Washingtonu prohlásil, že izraelská armáda by neměla být kritizovaná, ale naopak by si zasloužila Nobelovu cenu míru za své "neuvěřitelné sebeovládání", prožíval právě záchvat jedné takové frustrace, a prozradil se i tím, že vzápětí připomněl, že během druhé světové války přece britská armáda reagovala na německé útoky kobercovým bombardováním německých měst, zatímco izraelští vojáci dnes v "sršním hnízdě palestinského terorismu" nasazují vlastní životy, aby nevinní Palestinci mohli žít a nebyli ještě masověji zabíjeni pro Izrael potenciálně jednoduššími útoky čistě ze vzduchu.

Dermer se navíc rozčílil, že provokatéři v publiku, kteří mu projev narušili pokřikováním, by měli odejít do zadní části místnosti, která je vyhrazena pro morální idioty, jenže hloupě se kvůli rozhorlení choval řečník sám, protože v danou chvíli (evidentně unesen emocionální obranou své země) zapomněl, že morální očekávání vyspělého světa se už od druhé světové války stačila hodně zpřísnit, a zatímco tehdy bylo ještě dobově přijatelné i zničující kobercové bombardování celých nepřátelských měst, dnes už je průšvih zabít i těch "pár set" nevinných, a Izrael problém postaru silou řešit nemůže, jakkoli prý se "krotí" a nevinné snaží varovat.

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 23.7. 2014