Kdy skončí krveprolévání na území Palestiny (v Gaze i v Izraeli)?

23. 7. 2014 / Miloš Dokulil

Izrael přitom letecky monitoruje celé území a má -- také díky letectvu -- zřejmou vojenskou převahu nad silami Hamásu. Snad dodejme, že jde o oblast, kde ekonomika stagnuje. Je bez možnosti rozvoje. Takže polovina lidí v produkčním věku je v Gaze bez práce. Pokud jde o zajištění základních "služeb", elektřina bývá k dispozici jen maximálně na půl dne denně. Přísun pitné vody z kohoutku je ohrožen. A teď na tomto území umírají lidé... A ne vždycky jim zůstává střecha nad hlavou...

17/7 už bylo přes 220 mrtvých Palestinců v Gaze. Na 600 domů bylo v tom čase již rovněž zničeno. Hamásu se do té doby zatím podařilo vystřelit přes 1 200 raket; byl zabit jeden izraelský občan. Toho dne bylo vyhlášeno krátkodobé příměří na 5 hodin. Nevydrželo. Hamás je nepovažoval pro sebe za závazné.

Jedno příměří mělo být zahájeno již předtím. 14/7 je měl zprostředkovat Egypt. Jenže dnešní Egypt, jemuž teď stojí v čele jako prezident al-Sisí, není Egyptem, kdy mu stál v čele ještě Muhammad Mursí (a s ním Muslimské bratrstvo). Hamás tuto nabídku nepřijal.

A 22/7 byla již smutná bilance válečných střetů 570 mrtvých přímo v Gaze. Ale zcela nově k nim přibylo již 29 mrtvých Izraelců. Ta čísla mrtvých -- teď již na obou stranách -- stále dramatičtěji volají po zastavení dalších bojů.

Samozřejmě tu je třeba předchozí zkušenost, z listopadu 2012, kdy vzájemné střety trvaly 8 dní. Tehdy vypouštěné rakety Hamásu byly jen domáckou výrobou a neměly zdaleka tak nebezpečný dolet. (Jen včera prý měli v Jeruzalémě čtyřikrát kvůli raketám poplach a výzvu odebrat se do krytů.) Je tu také zkušenost z roku 2006, kdy na Izrael dopadaly rakety z Libanonu a vojenské akce měly spíš problematický výsledek.

Teď snad má Hamás k dispozici těch raket na 11 000. Takže jde o zásobu ještě na pár týdnů? Stávající izraelská kampaň má název "Operace ochranný břit".

Ještě si znovu připomeňme, jak dnešní kritická situace málem nepozorovaně pro vnější svět začala. (Viz i ZDE) 12. června 2014 zmizeli tři izraelští chlapci. Pak se našla až jejich mrtvá těla. Hamás údajně v tom neměl "prsty". Ale jeho 500 stoupenců bylo izraelskými orgány zatčeno; aby takto bylo zahájeno pátrání po možných pachatelích. 2. července nato došlo k zavraždění palestinského mladíka. A pak se roztočila další kola agrese.

Také si připomeňme, že už 1948 Arabové chtěli překazit plán, podle něhož mělo tehdy dojít na území historické Palestiny ke zřízení židovského státu. Někteří arabští představitelé přímo hlásali, že přece s Židy "do moře"! Když nakonec vypukla šestidenní válka z června 1967, po ní se i vojensky situace Izraele vylepšila.

Jenže jaká je jinak celá ta vzájemná situace dnes? Na území historické Palestiny existuje stát Izrael a existuje také tzv. Palestinská autonomie (s Gazou, která má svou vlastní správu a územně s tzv. Západním břehem spojena není!). Palestinci se cítí být v trvalém obklíčení; už proto, že nemají svou vlastní státnost a navíc i to území, na němž žijí v té "autonomii", je po léta systematicky rozdrobováno dalšími a dalšími osadami s nově tam ve stále nových vlnách usazovaným izraelským obyvatelstvem. Samotná Gaza pak může vypadat jako jen poněkud zvláštní vězení pod širým nebem.

Samozřejmě že na obou stranách stávajících bojů jsou rozmanité tábory, s více či méně radikálními recepty na řešení stávající situace. Samozřejmě že tu existují také některé vzájemně nepřekročitelné principy či požadavky, včetně rizik, která to s sebou nese.

Izrael má zřejmě mít nejen právo, ale i možnost, aby dále existoval bez nebezpečí překvapivých raketových i jiných záškodnických útoků. Na druhé straně nelze přehlížet, že palestinští Arabové nemají dodnes svůj suverénní stát.

V dlouhodobější perspektivě jsou ovšem konstruktivní a zcela zásadní jednání stále předem vyloučena; a to pro některé zcela kategorické požadavky na obou stranách. V té krátkodobé perspektivě může možná Izrael vytyčit branný požadavek zničit Hamás. Byť s rizikem ještě radikálnějšího nástupce po Hamásu. V současném kontextu je problém v tom, že sice tu je umírněnější Fatáh (s Abbásem v jeho čele), jenže je tu zároveň ultimativní stanovisko premiéra Netanjahua, že nehodlá jednat s Palestinci v takové konstelaci, jejíž oporou je zároveň Hamás.

Takže zatím porostou ztráty na životech. Budou přibývat iniciativy k zprostředkování příměří. A Hamás je stále navenek politickým představitelem Gazy.

Hamás se nemusí automaticky řídit žádnou svízelnou situací obyvatelstva Gazy. Vůdčí představitelé Hamásu přímo v Gaze mají k dispozici betonové bunkry; jinde, třeba v Kataru, kde je jedno ze zahraničních středisek Hamásu, jeho funkcionáři sídlí po hotelích. Mohou čekat. Samozřejmě že budou trvat na propuštění nedávných 500 zajatců, kteří jsou zadržováni izraelskými orgány. (Existuje dokonce jistý plán Hamásu, o 10 bodech, jehož součástí tento požadavek jmenovitě je.)

Především ovšem jsou tu dlouhodobé problémy a k nim ta zatím kategorická stanoviska, která pořád zabraňují, aby došlo k takovému jejich řešení, aby znovu a znovu nedocházelo k takovým střetnutím, jakého jsme zrovna teď svědky. A nikdo třetí zatím jako kdyby neměl autoritu, aby dvě strany konečně dostal k jednomu stolu a přiměl je ke konstruktivnímu jednání bez ultimát.

Vytisknout