27. 6. 2014 / František Řezáč
Ve své poznámce jste popsal moji metodu, kterou jsem si v idiotských časech po roce 1972 sám vypracoval, píše František Řezáč. Stavěl jsem si barák a na zdi, kterou jsem zdil, mi hrál magič otázky ke státnici, které jsem si mikrofonem sám nahrál. Vedle zdil soused s volal: Pane Řezáč, dejte tam něco pořádnýho a já pustil originály Billa Haleyho. To se to zdilo.. !
Už dříve jsem se díval na německé televize ARD, ZDF a pak hlavně na studijní televizi BR3, dnes Bayern Alfa. Po přestěhování z Chebu do Plzně jsem si musel u chaty postavit speciální stožár a lézt na něj s anténou, abych moh chytat německou televizi, a nemusel se dívat na normalizační sračky.
Jenže, to chce individuální dispozici, hlavně šílenou zvědavost, kterou každej nemá. Jel jsem tuhle z Mnichova domů po fantastickým zážitku s mladým Číňanem a ožralou z Landshutu, kteří spolu mluvili "anglicky". V Domažlicích se publikum vyměnilo za studentky a studenty, cestující v neděli večer do škol v Plzni a Praze.
Musel jsem vypadnout s báglem na chodbičku, abych nemusel poslouchat ubohý kecy a dívat se, jak kluk vedle nesmyslně honí i-pad. Já měl asi štěstí na učitele, jako vystřižený z Obecné školy. Českej učitel, komunista Petrlík, mi naučil milovat Chebsko a já jsem dodnes hrdej jako bývalý občan Svobodného říšského města hned po Praze. Poslední byla krásná, mladá, ale už bohužel vdaná učitelka němčiny.
TO byla motivace! Když jsem dělal státnici, pozvala všechny kolegyně. Nu a jakpak mám odpovídat na otázky německých přátel? Vy jste Čech? A kde jste se naučil tak dobře německy..?
Vytisknout30.6. 2014 / Milan Kubr
"Hranice mé řeči jsou hranicemi mého světa" (Ludwig Wittgenstein) Jan Čulík i Pavel Gajdošík zdůrazňují naprosto správně, že rozhodnutí naučit se dobře cizí jazyk je projevem ochoty a vůle "otevřít se něčemu novému". Upozorňují na strac...