Citové vydírání není fér v osobním životě, natož v politickém

27. 6. 2014 / František Štván

Za politické citové vydírání nejhrubšího zrna považuji stav, kdy kritiku zrušení regulačních poplatků či volání po jejich znovuzavedení, doprovází donekonečna opakované citově vyděračské klišé, že díky nim zůstane ve zdravotnictví více peněz na léčbu onkologických pacientů. Pokud však vyplavaly, vyplavávají a vyplavovat budou, informace o tom, jak díky předražovaní zdravotnických zakázek přichází zdravotnictví v součtu o astronomické částky, a to se zdaleka neví o všem, pak se stejně citově vyděračský nářek nekonal, nekoná a konat nebude.

Jeden si nemusí pamatovat vše, ale o tom, že pravdu mít mohu, svědčí komentáře doprovázející trestní kauzu v nemocnici Na Homolce. PČR vypátrané cílené předražování nedoprovází komentáře politiků a národohospodářů, že by zlodějna Na Homolce ohrožovala šanci na vyléčení onkologických pacientů.

Ne, to není náhoda. Tento režim, jak to tak vypadá, potřebuje ke svému životu halasně obviňovat z národohospodářských škod vše, co zavání sociální ohleduplností. VIP zloději totiž po sociálním státu nevolají, a např. zdravotnické regulační poplatky, samozřejmě s citovým vychloubáním, že oni s onkologickými pacienti na rozdíl od jiných cítí, zaplatí bez mrknutí oka a klidně i levou zadní.

Léková politika, zdravotnictví
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.6. 2014