Proč Putin vystačí s Medveděvovou doktrínou a o jiných věcech

25. 6. 2014 / Karel Dolejší

Podle Medveděvovy doktríny má prezident "neomezené právo k operativnímu nasazení ozbrojených sil za hranicí". Jak v roce 2009 vysvětlil tehdejší předseda parlamentu Sergej Mironov, prezident se nemusí pokaždé obracet na horní komoru parlamentu, když bude nasazovat vojska podle daného zákona. Mironov zdůraznil důležitost utajení takového kroku a neočekávanosti vojenských operací pro protivníka.

Podle aktuálního vyjádření ruského ministerstva obrany zákon z roku 2009 nadále platí a lze ho uplatnit, pokud by konflikt přešel na území Ruské federace nebo došlo k "ohrožení mírumilovného obyvatelstva" ruské národnosti v příhraničních oblastech "z obou stran hranice".

Extrémisté řídící povstání na východě Ukrajiny jsou si dobře vědomi, že pokud by boje byly nahrazeny politickým procesem, byli by brzy marginalizováni a Moskva se raději domluví s ukrajinskými politiky a oligarchy, s čímž má z minulosti slušnou zkušenost. Jedinou jejich šancí, jak se udržet u neomezené moci, k níž se dostali ozbrojenou cestou, je dále eskalovat konflikt a nedopustit politické řešení. Jak se ukazuje, jednají podle toho a dávají svými útoky v době příměří najevo, že jako partneři pro jednání jsou nevěrohodní. Zatímco Strelkov a Borodaj, dvě hlavní postavy v čele separatistů, na Krymu ještě plnily přímé příkazy Moskvy, dnes jednají na vlastní pěst a spoléhají stále více na neformální pomoc příznivců v Rusku a na zdroje, kterých se v obsazených oblastech zmocnili. Moskva má na ně tedy omezený vliv a tento vliv může nadále klesat, jak se budou zájmy Putina na jedné a zájmy vládců "republik" vyhlášených na východě Ukrajiny stále více rozcházet.

Kreml má v dané situaci tři hlavní možnosti. Buď podnikne skutečně účinné kroky k zastavení pomoci separatistům, která proudí z ruského území, a pokusí se tak na ně vyvinout nátlak. Zatím ovšem naprosto nic nenasvědčuje tomu, že by to měl v úmyslu. Velitel separatistů Strelkov právě včera poděkoval dvěma sponzorům z Petrohradu, že mu poslali peníze a bezpilotní průzkumný letoun.

Nebo může Kreml přistoupit k otevřenému rozchodu se separatisty, kteří reprezentují uvnitř Ruska extrémní politické síly dlouhodobě i pro Putina nepřijatelné. To by znamenalo kromě zastavení i neoficiální pomoci také domluvit se s Ukrajinci a nechat je povstání vojensky porazit. Neboť je velmi pravděpodobné, že sil tohoto charakteru se v současné fázi nelze zbavit jiným způsobem. Jak ze Slavjanska informuje Karina Miklovová, povstalci mají nedostatek prakticky všeho, kromě slepé víry v nutnost pokračovat v boji.

Třetí možností je, že se Moskva pokusí nejprve navenek od separatistů distancovat právě takovými kroky, jaké právě podniká, a později, po selhání politických jednání a další eskalaci bojů, podnikne kroky v jejich prospěch pod hlavičkou jednostranně vyhlášené "mírotvorné" mise formálně nezávislé na tom, co podnikala dosud.

Vladimir Putin uvažuje ve variantách a je možné, že jich má v zásobě i více, než jen tyto tři. Podstatné ovšem je, že možnost otevřené vojenské intervence na Ukrajině není dnešním rozhodnutím Rady federace zrušit březnovou rezoluci nijak vyloučena a pravomoci prezidenta použít ozbrojené síly v zahraničí na takových rezolucích ve skutečnosti nezávisejí.

Vytisknout