Proč Putin vystačí s Medveděvovou doktrínou a o jiných věcech

25. 6. 2014 / Karel Dolejší

Jak se můžete dočíst v ruských médiích, Vladimir Putin vlastně vůbec nepotřeboval parlamentní rezoluci z 1. března, kterou si nechal přidělit pravomoci nasadit vojska na Ukrajině. Podle legislativy schválené v roce 2009 totiž v určitých případech může nasadit vojska v zahraničí "na ochranu ruských občanů" bez ohledu na parlament. Dnes zrušená rezoluce byla především formou psychologického nátlaku na Kyjev, který měl fungovat jako odstrašení před ozbrojenými operacemi na obranu územní celistvosti Ukrajiny. Jak už dnes všichni vědí, tento nátlak byl neúčinný. Byl tedy zrušen. To ovšem neznamená, že Putin nemůže kdykoliv otevřeně nasadit ruskou armádu na Ukrajině, aniž by žádal svolení parlamentu.

Podle Medveděvovy doktríny má prezident "neomezené právo k operativnímu nasazení ozbrojených sil za hranicí". Jak v roce 2009 vysvětlil tehdejší předseda parlamentu Sergej Mironov, prezident se nemusí pokaždé obracet na horní komoru parlamentu, když bude nasazovat vojska podle daného zákona. Mironov zdůraznil důležitost utajení takového kroku a neočekávanosti vojenských operací pro protivníka.

Podle aktuálního vyjádření ruského ministerstva obrany zákon z roku 2009 nadále platí a lze ho uplatnit, pokud by konflikt přešel na území Ruské federace nebo došlo k "ohrožení mírumilovného obyvatelstva" ruské národnosti v příhraničních oblastech "z obou stran hranice".

Extrémisté řídící povstání na východě Ukrajiny jsou si dobře vědomi, že pokud by boje byly nahrazeny politickým procesem, byli by brzy marginalizováni a Moskva se raději domluví s ukrajinskými politiky a oligarchy, s čímž má z minulosti slušnou zkušenost. Jedinou jejich šancí, jak se udržet u neomezené moci, k níž se dostali ozbrojenou cestou, je dále eskalovat konflikt a nedopustit politické řešení. Jak se ukazuje, jednají podle toho a dávají svými útoky v době příměří najevo, že jako partneři pro jednání jsou nevěrohodní. Zatímco Strelkov a Borodaj, dvě hlavní postavy v čele separatistů, na Krymu ještě plnily přímé příkazy Moskvy, dnes jednají na vlastní pěst a spoléhají stále více na neformální pomoc příznivců v Rusku a na zdroje, kterých se v obsazených oblastech zmocnili. Moskva má na ně tedy omezený vliv a tento vliv může nadále klesat, jak se budou zájmy Putina na jedné a zájmy vládců "republik" vyhlášených na východě Ukrajiny stále více rozcházet.

Kreml má v dané situaci tři hlavní možnosti. Buď podnikne skutečně účinné kroky k zastavení pomoci separatistům, která proudí z ruského území, a pokusí se tak na ně vyvinout nátlak. Zatím ovšem naprosto nic nenasvědčuje tomu, že by to měl v úmyslu. Velitel separatistů Strelkov právě včera poděkoval dvěma sponzorům z Petrohradu, že mu poslali peníze a bezpilotní průzkumný letoun.

Nebo může Kreml přistoupit k otevřenému rozchodu se separatisty, kteří reprezentují uvnitř Ruska extrémní politické síly dlouhodobě i pro Putina nepřijatelné. To by znamenalo kromě zastavení i neoficiální pomoci také domluvit se s Ukrajinci a nechat je povstání vojensky porazit. Neboť je velmi pravděpodobné, že sil tohoto charakteru se v současné fázi nelze zbavit jiným způsobem. Jak ze Slavjanska informuje Karina Miklovová, povstalci mají nedostatek prakticky všeho, kromě slepé víry v nutnost pokračovat v boji.

Třetí možností je, že se Moskva pokusí nejprve navenek od separatistů distancovat právě takovými kroky, jaké právě podniká, a později, po selhání politických jednání a další eskalaci bojů, podnikne kroky v jejich prospěch pod hlavičkou jednostranně vyhlášené "mírotvorné" mise formálně nezávislé na tom, co podnikala dosud.

Vladimir Putin uvažuje ve variantách a je možné, že jich má v zásobě i více, než jen tyto tři. Podstatné ovšem je, že možnost otevřené vojenské intervence na Ukrajině není dnešním rozhodnutím Rady federace zrušit březnovou rezoluci nijak vyloučena a pravomoci prezidenta použít ozbrojené síly v zahraničí na takových rezolucích ve skutečnosti nezávisejí.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 25.6. 2014